Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Podobně jako minule se Morrisonův tvůrčí záměr v případě alba Tupelo Honey o dost minul s jeho výslednou podobou. Původně se na něm chtěl zcela ponořit do tónů country&western music, z toho ale vinou různých okolností sešlo. Některé písně zamýšlené pro tento projekt ovšem nakonec použil, takže stopa lidové hudby bílé Ameriky je na desce i tak dost hluboká. Žánrově nejčistší jsou skladby Starting a New Life a I Wanna Roo You (Scottish Derivative), zatímco (Straight to Your Heart) Like a Cannonball koupe v jedné vaničce country se soulem a v Moonshine Whiskey si naopak oba živly skvělým způsobem přehazují štafetu.

Ostatní položky jsou už vyživovány z osvědčených rhythm'n'bluesových pramenů, přičemž s tím, co zbylo z původně plánované kolekce country písní, si nepřekáží a všechny tahají za jeden provaz. Morrisonovo nezaměnitelné frázování a muzikantská samozřejmost jeho kapely (vůbec není poznat, že jí sestavoval dost narychlo) z nich dělá nerozlučnou partu, takže nejde o žádný nesourodý hybrid. A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží. Ať už jsou to baladičtější kousky jako piánem efektně vygradovaná soulovka Old Old Woodstock, roztoužená You're My Woman s širokým emocionálním záběrem a něžná nádhera Tupelo Honey upomínající na starší píseň Crazy Love, nebo rajcovně šlapající Wild Night a When That Evening Sun Goes Down.

Oproti dvěma předchozím deskám ubylo dechových partů, o něco víc je slyšet kytara, na níž tu citlivě a týmově hraje budoucí hardrockový čarostřelec Ronnie Montrose. Aranžmá jsou ale stejně jiskrná, invenční i starosvětsky uvolněná. Ze všech písní je to snad jedině Starting a New Life, bez níž bych se obešel, ale celkový dojem to nedokáže pokazit. I s countryovým akcentem je Van Morrison nedostižným autorem i zpěvákem a počtvrté v řadě tak nemám důvod slevovat z nejvyššího hodnocení.