Jo, ty tady umřeš: The Body/Haxan Cloak

Metal už dávno není žánr, ve kterém by docházelo k výraznému posouvání hranic. Zareagoval na to poměrně logicky návratem ke kořenům, díky čemuž najednou spoustu kapel hraje mix Black Sabbath a Electric Wizard a říká tomu stoner, Darkthrone se pak podařilo přitáhnout pozornost ke starému thrash metalu. Extrémní metal už dlouho nepřišel s něčím, co by tu nebylo už před deseti lety. Vzácnou výjimkou jsou Knelt Rote a The Body, v obou případech kapely žijící v americkém Portlandu.

The Body nezapadají hladce do žádné z metalových škatulek. Převážně pomalý rytmus asociuje doom metal nebo sludge, estetika je do značné míry společná s vážně braným grindcorem a zvukově připomínají řezavý industriál. Zvláštní kapitolou jsou vokály. Namísto předpokládaného hluboce posazeného growlu či murmuru Chip King křičí vysoce posazeným hlasem, který skoro připomíná Jeffa Smithe, vokalistu legendární americké skramz kapely Jeromes Dream. Což je zvuk, který od chlapa s vizáží motorkáře kombinovaného s fanatickým survivalistou nečekáte (druhý a poslední člen kapely Lee Buford vypadá zrovna tak). King tak budí dojem, že Smithe sežral a ten z jeho břicha zběsile křičí o pomoc. Poloha vokálu výrazně pomáhá nepříjemně reálnému vyznění kapely, protože neslyšíte metalovou pózu, ale skutečný křik.

The Body vydávají desky od roku 2004, více pozornosti ale začali přitahovat až v posledních pár letech (Knelt Rote tento typ pozornosti teprve čeká). A pozornosti přibude, čerstvá deska I Shall Die Here je totiž peklo. Na ní spojili své síly s Haxan Cloak, který je známý svými hororovými, temně ambientními plochami s využitím akustických nástrojů, a výsledek je možná to nejlepší pro obě zúčastněné strany. The Body dělají to, co vždycky, Haxan Cloak to zvučí a produkuje. Spolupráce jim paradoxně eliminovala určitou roztěkanost a výsledek je velmi soustředěná, na kost ohlodaná noční můra. Nejde ale o noční můru ze světa dračího doupěte, I Shall Die Here je hudební podkres k mučení Arabů americkými vojáky, ke křižování protestujících ve zmrzlém lese na okraji Kyjeva nebo k rozřezávání afrických albínů tamními čaroději. Jo, ty tady umřeš, ale ještě mi chvilku vydrž.

Není to tak dávno, co se objevila zpráva, že americká armáda mučí mimo jiné hudbou Skinny Puppy. Vkus dobrý, ale I Shall Die Here posouvá audiosadismus na jiný level. Jenom na druhý track Alone All the Way bych dával pozor. Být nihilistický boxerský manažer, tímto trackem budu svému svěřenci vymývat mozek před zápasem. Výsledkem by nepochybně byly zdemolované šatny a k smrti ubití protivníci, rozhodčí, i hostesky. To je zhudebněné násilí s ohromně motivačně gradující rytmikou. Ostatní věci jsou trochu jako zmodernizovaní Khanate, kteří neuspávají nekonečností.