Karokh - pop v experimentu, nebo experiment v popu?

Existuje něco jako jazz-noise-pop-surf hitparáda? Jestli ano, tak multižánrový projekt studentů konzervatoře z Osla s názvem Karokh zabírá všechny její příčky. Nicméně všechny (zbytečné) škatulky raději stranou; originální a nadčasové struktury tohohle norského pokladu se nenechávají zbytečně vázat k jednomu konkrétnímu žánru. Jako ukázkový příklad poslouží oficiální singl Flowers Every Day - postpunkový kytarový riff zdvojuje trubka s jazzovým feelingem, popovou strukturu narušují vpády hluku a kakofonických improvizací, vše propojuje excitovaný projev zpěvačky Iny Sagstuen.

Kapela funguje od roku 2010, nicméně debut vydala až v únoru letošního roku, a to pod hlavičkou newyorském labelu Loyal Label. Doporučuji nenechat se zbytečně ukolébat „každodenníma kytkama“, o kterých byla řeč výše, jelikož zbytek alba je posluchačsky náročnější. Krom vyloženě kakofonních ploch v tribálním zaříkávaní s názvem Song from a Coast Karokh nikdy neopouštějí formát klasické (popové) písně, nicméně neustále její šablonu narušují, a díky tomu je poslech desky neobyčejně vzrušujícím zážitkem; nikdy nevíte, čím vás severská sedmička překvapí. Bolestivý drone vyústí do šíleného jazz-metalu (Gossip from the Air), subtilní akustická improvizace plynule přejde do bossa novy (Tsjuder). Animálnost celého alba pak podtrhuje závěrečný polámaný valčík s příznačným názvem Into the Wild.

Ač může být následující tvrzení sebevětší klišé, eponymní debut Karokh není rozhodně album, na které stačí jediný poslech. Písňové pasáže se rychle dostávají pod kůži, avšak chce to určitý čas na docenění všech přesahů a nuancí do vod experimentální hudby. Rovné beaty a noisové drony mají na desce přibližně stejné procentuální zastoupení, otázka tedy zní: pop v experimentu, nebo experiment v popu? Konečná odpověď nic nezmění na neoddiskutovatelných kvalitách desky.