Katarína Koščová, královna Oknom

Chronicky sympatická ženská z Prešova, zpěvačka Katarína Koščová vydala na podzim své páté album Oknom. V jednoduchém černobílém obalu s letícími ptáky se skrývá třináct písní o životě a ze života. Pět let od vydání desky Nebotrasenie je sice poměrně dlouhá doba, ale Katarína stihla hudebně vyzrát a ujasnit si, kam se bude ubírat. Na nahrávání se kromě stálého hudebního partnera, klavíristy Daniela Špinera podíleli i další vynikající slovenští muzikanti známí i v českém hudebním (zejména jazzovém) prostředí - bubeník Daniel Šoltis, kontrabasista Rasťo Uhrík, kytarista Peter Tomko a akordeonista Michal Červinka. Zdá se, že si všichni sedli jak lidsky, tak i hudebně. Možná i proto trvalo nahrávání alba jen pět dní a je na něm jen minimum střihů a úprav. Možná i proto zní písně stejně dobře na albu, jako na koncertě.

Úvodní zádumčivá skladba K plafónu začíná několika takty, kdy si vystačí sama basa, přidají se bicí a Katarínin hlas, který nezpívá, ale zpěvem vypráví o tom, že její svět je jen panoptikum, a skoro se až zhmotňuje dým, který smutně stoupá ke stropu. Vyprávění podbarvuje piáno a občasné vpády akordeonu. V podobně melancholickém duchu se nesou i následující songy. Mistrovské je Ticho - píseň o nevítaném společníku v domácnosti, jejíž dramatičnost roste s textem i jednoduchým aranžmá. Silně působí i Vtedy, dialog mezi klavírem Daniela Špinera a hlasem Kataríny Koščové, a Oknom, která dala název celému albu. Špiner dokáže v každé skladbě vystihnout její náladu a zdůraznit podstatu, mezi ním a Katarínou funguje skoro až telepatická výměna myšlenek. Z konceptu nahrávky se zcela vymyká cirkusácky laděná Pod šapitó, kde se doslova vyřádil akordeonista Michal Červinka a pořádně do toho praštil Daniel Šoltis.

Katarína Koščová je autorkou hudby jedenácti písní, které zkomponovala spolu s Danielem Špinerem. Stejně jako skladatelský má i textařský talent, v tomhle ohledu může směle konkurovat Michalu Horáčkovi a věřím, že obstojí. Ten je podepsán pod texty naléhavé Člověk je rodem tanečník a letně rozpustilé Přes Most bez punčoch, která se objevila na úspěšném kompilačním albu Český kalendář. Tři texty má pak na svědomí Silvia Kaščáková. Její Magdalénka, ke které zkomponoval hudbu Martin Husovský, je smutnou modlitbou; závěrečná Z kaviarne Slavia s hudbou Jána Knapíka pak tíži desky odlehčuje příběhem o nenapravitelném kavárenském povaleči a sukničkářském pianistovi. A kdo si počká až na konec desky, dočká se i překvapení.

Katarína Koščová sice míchá styly od jazzu přes šansón, od folku k popu, ale vše do sebe skvěle zapadá, nepůsobí lacině ani ohraně. I když ji média spíše ignorují, posluchače si najde a možná se Oknom objeví i v nominacích na některou z hudebních cen. Katka Koščová se pomalu, ale jistě stává královnou slovenské alternativní scény.