Každý je ponechán své vlastní pomíjivosti (Sumac)

Čelit nejistotě se dá na mnoho způsobů. Můžeme ji popírat, ignorovat, útočit na ni, anebo se jí vydat vstříc. V rámci své tvorby volí Aaron Turner poslední možnost. Chce se dostat do míst, kde se nebude cítit příjemně a bude muset pokoušet sebe sama. V nastalých časech příhodné. Spoluzakladatel postmetalových Isis se nemá problém v rozhovorech vyjadřovat o tom, jak nerad by opakoval chyby, které se v rámci fungování Isis udály, ať už mezilidského nebo tvůrčího charakteru. Čemu se však vyhnout nedokáže je táhlá surovost jeho skladatelského a kytarového projevu, hmatatelná napříč všemi deskami Sumac.

Redukce na post Isis fázi je však mylná. Turner, hlava labelu Hydra Head, osciluje okolo ambientu, doomu či noisu. Sumac založil před šesti lety, kdy se spojil s basákem Brianem Cookem z Botch, Russian Circles či These Arms Are Snakes a bubeníkem Nickem Yacyshynem z Baptists. Výbušná směsice, razantní to výsledky. Už od svého začátku analyzují to, co je pro tvrdou hudbu typické. Obrácené rytmy, stopky, gradace, rekonstrukce, pády do prázdna a rychlá procitnutí.

Výzvou a onou pomyslnou cestou nejistoty byla i spolupráce s improv kytaristou a performerem Keiji Hainem, s nímž Sumac před dvěma lety nahráli desku. Možná i tato zkušenost posílila jejich tendenci skládat intuitivně. May You Be Held odhaluje vytříbenější cit pro spojování na první poslech nesourodých partů. Oproti předchozí desce Love in Shadow tu je znát větší konzistence i snaha vyvarovat se unáhleným závěrům. Můžeme se stát její součástí a útrpně čekat, protože nám nic jiného ani v současné době nezbývá, anebo se za pomoci vnitřního pulzování dostat až do vytyčeného cíle za horizontem reality.

A přesně ona realita, nyní pro mnohé tak palčivá a sžíravá, poskytuje desce další vrstvu. Píseň Iron Chair reflektuje nejasné kontury, všude šero, absence pohybu. Každá frustrace se však jednou vyplaví na povrch. I v rámci obou dvacetiminutových opusů, které deska obsahuje. Skladba May You Be Held dokonce evokuje hravost kapel jako Hella či noise-krautrockových Boredoms. Elementy doomových balad v nich však stále vystrkují růžky a zasazují rány krajině bezpečí.

Nosnými prvky May You Be Held jsou hraniční prožitky, nejsou však zahaleny metalovou pompézností, ale civilním přístupem a osobní zpovědí. Pocuchané nervy za strojového tepání à la Meshuggah na konci skladby Consumed paralyzuje Aaronovo úpěnlivé naříkání o tom, jak jsme malí, unavení, bloudící v kruzích, ve stínu bezpečni. Každý je ponechán své vlastní pomíjivosti.