Kde přistál Gagarin a další naše lásky

Jurij Alexejevič Gagarin... proč se takhle jmenujou, to netuším, jenže historický fakt má v zádech vždycky konspirační teorii a tak je to v pořádku. Pražsko-havířovská kapela Gagarin má v zádech De Reval a Goro, uječené spratky a odpadlíky jako John Ball, humanitární kněze zaběhlé v iráckém pohraničí, nebo Goro, psi zaběhnuté v nedělní škole Safenat Paneach, uječené spratky, kteří solidně hýbali emo-coreovým podzemím v dobách, kdy emo znamenalo emo a screamo bylo základní skladební dvojicí každé pořádné věty o lásce k tomuto světu.

V současné sestavě hrají nějaké tři roky, ale už dříve prosakovali do domovských formací, možná jste registrovali EP Love, což je název signifikantní pro všechny zmíněné skupiny, průsečíky. Nový materiál má jasně lepší zvuk, muzikanti jsou vyhranější a vyřvanější, elektronika barevnější a hlavně neskrývaně atakuje popové loužičky. S tím není žádný problém, problém je spíš s angličtinou, protože čeština jim nabízí nejen větší srozumitelnost (důležitost textů je podtržená jejich poctivým zveřejňováním a u screama a murmuru má své opodstatnění), ale taky důraznost. K těmhle kapelám prostě patří slova jako láska nebo přátelství, život v jejich držce není jen žmoulanou televizní frází ani ušmudlaným pěťákem. V tracích Everyday a Reason se i díky tomu dostávají na hranu, jakkoliv je Everyday hitovka jako kráva; kýč jim nikdy nebyl tak blízko, remízu drží jen energií, remízu drží za koule, jen nevím, jestli to nejsou vánoční baňky, backvokál a třpytivý beat je hrnec na prdel, kdo by taky jedl z talíře. Až tady se dá zajít, jistě, jen prosím opatrně.

Gagarin balancují screamo klepačku a pravidelný beat s dalšími zvukovými plány, vědí, že opakování je matka moudrosti a stará píča, podle toho, kdo vás rodil, podle toho, komu říkáte mami, na které straně člověka stojíte. Proto je skladba Sklo hned úvodní, proto následující Není nic sleví z nasazení a dokáže se koncentrovat i na ztišený zpěv, proto umí pomalejší linku, nádech a výdech. Je pozoruhodné sledovat, jak jste před pár lety nevěděli, proč a co to dělají a najednou to dává smysl. Najednou dává smysl ječet: i ty nejsladší polibky zanechávají na rtech nesplnitelnou touhu. Během těch třiadvaceti minut vám možná bude dávat smysl mnoho jiných věcí.

Nápověda na závěr: Remek je kámoš.