Když opadá javor, zůstanou Metz II.

Bolest neexistuje. Rajská zahrada se nikdy nemohla vyrábět v kapesní edici. A pro label Sub Pop neznamená, že co kanadská kapela, to dvanáct členů. Vítejte v Metz. V kanadské kapele Metz. Od vydání eponymně nazvaného alba uplynulo nějakého půl roku, přesto stojí za připomenutí, že rok 2012 přinesl i něco jiného než Franka Oceana a sólového Jacka Whitea.

Nemusíš jít přes mrtvoly, abys byl dobrý. Nemusíš bejt hodnej, abys byl známý. Zvuk Metz je agresivní a čitelný. Správně noisy. A proto nepotřebuje rozparkové vysvětlivky, abyste ho zaregistrovali. Prostě tady je. Teď. Je tu a vy máte něco přes půl hoďky na to smířit se s tím. Basta. Tohle není devadesátkový Seattle. Tohle je Toronto a z něho vzešlá trojice ujíždějící v náručí dědičky grungeové scény.

Stačí stisknout play a úvodní Headache schopně zasune veškeré panadolové mýty. Předplacené bicí, které zavedou do děje. V tu chvíli nemůžete pochybovat o blížící se hlučnosti a nepraktické zběsilosti. Brutálně zkreslená elektrika. A hulákavý vokál Alexe Edkinse: „I get away.“ Žádná složitá produkce. Sodovka s citronem nebo Dior. Jedeme. Rolujeme o život. Parkety? Ať shoří!

Debut Metz evokuje svou neučesaností rané (staré dobré) Mudhoney. Po několikerém poslechu je ale možná až zbytečně moc cítit jednoznačnost, když jednotlivé skladby splývají. Na konstrukční jednoduchosti se nejspíš podílelo i to, že roční skládání neprobíhalo individuálně stylem „já donesu vymyšlený song a nějak ho nazkoušíme“, nýbrž na společných zkouškách. Co ale od garážového punku čekat? Vždyť nemá jít o rudolfínskou alchymii nebo hluboké podobenství. V souvislosti s Metz mě napadá ještě srovnání s Bleach od Nirvany. Minimálně při poslechu songu Rats si vzpomenete na Negative Creep a tu povědomost z hlavy jen tak nevytřepete.

Neznamená to však, že by Metz nenabízeli vlastní zapamatovatelné skladby. Za favority a jistým způsobem i za styčné body považuji především Headache, Sad Pricks, Wasted a s poněkud současnějším zakončením ještě Negative Space. Tyto songy by mohly aspirovat na široce oblíbené. Co se týče textů, nejde o tvorbu světů za zrcadly, ale o repetitivní volbu slov. Budu-li koketovat s literárními pojmy, pak bych při pohledu na jednotlivé sloky volil pojem anafora. Vy si třeba doplníte ještě něco dalšího.

Celkově se jedná o přímočaré a čisté album se špinavým zvukem. Spíš než k přítomnosti se obrací k historické periodě. V záplavě kapel, u nichž je mnohdy image víc než hudba, rozhodně vřelá volba. Hledáte kombinovanou pokladnici žánrů? Nehledejte. Chcete živý a intenzivní zážitek? Metz jsou správná volba. Gretzky má radost, když Kanada vyhrává. My můžeme mít radost, že z toho tahle flanelová trojka vyšla bez nevyléčitelného zranění a ztráty květinky.