Když se do toho opře Rokia Traoré

Rokia Traoré se svým novým albem otálela dlouhých pět let a nápad spojit ji s uznávaným producentem Johnem Parishem by zasloužil nějaký řád. On to s holkami totiž umí, vykládat by mohla PJ Harvey, Tracy Chapman a mnohé další. Ale na desce Beautiful Africa šlo přece jenom o něco jiného, John Parish vstoupil do naprosto jiného světa. A vyšel z něho okouzlen. Jeho produkce je citlivá a často neviditelná. Rokia Traoré, její melodie a hlas ani žádný dohled nepotřebují. V některých skladbách vycizeloval instrumentaci, jinde posunul výraz skladby k rockovým schématům, ale vždy decentně a s mimořádným citem.

Skladby Traoré pulsují prolínajícími se variacemi kytary a n’goni, její hlas jako by nad nimi tančil a opatrně se jich dotýkal. Celé to působí velice křehce a přitom důsledně, a když se do toho zpěvačka opře, celá ta síla rázem vytryskne ven. Navíc celé album podbarvuje téměř podprahový taneční rytmus. Hlavní je ale hlas a charisma zpěvačky, Rokia Traoré je jednou z mála přirozených hvězd; žádné skryté úmysly, žádná falešná skromnost, žádné laciné triky. Jenom hrdost a čirá přírodní síla, proto je album Beautiful Africa natolik výjimečné. John Parish to pochopil okamžitě. Jak dlouho to bude trvat nám?