Ke čtení a hrnku čaje – Zdeněk Bína

Když na konci roku 2009 nadělili -123 minut svým fanouškům nepěkný vánoční dárek – rozpad kapely, leckoho to zaskočilo. Minuty měly krátce po vydání šestého alba, na kontě Anděla, koncerty v Čechách i zahraničí, možná se držely starého rčení, že v nejlepším se má přestat. Nedlouho poté ohlásil frontman Zdeněk Bína vznik vlastního projektu. Spolu s baskytaristou Janem Urbancem byli k vidění na menších festivalech, ale neotřelé a nápadité spojení pódia dlouho nebrázdilo. Oznámení Bínovy sólo desky bylo milým, s napětím očekávaným překvapením.

„Hudba je dar, kterej by měl slouži k tomu, aby lidem bylo na světě líp, nejde o slávu,“ přibližoval vznik novinky Bird Bína ve videu crowdfundingové kampaně. Její neúspěch autora od vydání neodradil a spolu s první sólovkou vzniklo i vydavatelství Zebra and Cloud, dávající si za cíl vydávat hudbu „upřímnou, původní a pravdivou“.

Desítka písní je inspirována latinou, jazzem i soulem, ostatně na žánrovou různorodost jsme zvyklí už z dob Minut. Bína se rozhodl pro akustickou podobu, na desce si vystačil sám od textů přes kytary po perkuse, vznikla nahrávka velmi osobní a intimní. Sám ve zmiňovaném videu říká, že slova i muzika byly momentální výpovědí, bez ohlížení se do minulosti či přemýšlení nad budoucností.

A v tom je možná kámen úrazu. Nikdo nežádá, aby Bína napodoboval Minuty, zároveň je posluchači jasné, že to jinak skvostný kytarista umí líp.

Pokud se člověk nechá navnadit otvírákem Downtown, krásnou, zamyšlenou a nápaditou věcí, může být vzápětí zklamán snad až příliš jednoduchou latinou Imagination.

Imagination – I can use it

in different ways.

Creat a much better place,

so I feel imagination.

We have good times,

there are enough reports.

It could just be thoughts,

as a playground for our souls.

Absence refrénů činí z písní spíše zhudebnělou poezii, procítěnost se mu nedá upřít, jenže textové nápady jsou mnohdy tristně středoškolské (Ocean, Home), minimalistický hudební doprovod vše podtrhuje, někdy vyzní opakující se kytarové motivy až rušivě (El Sueno).

Každá věc má v bookletu vysvětlivku, dozvídáme se tak o věnování písní dcerce nebo manželce, jindy se Bína snaží o propojení s vlastním nitrem, „o kontakt s hlasem, který občas slyšíme uvnitř. A přesto pak často dáváme přednost rozumu, který se tak často mýlí“. Nedá se ubránit myšlence na dávno vyřčené banality, i když je jisté, že Bína to myslí zcela upřímně. Ale abychom jen nekritizovali. Trojice po sobě jdoucích skladeb Rainbow, All You a Call Him Back je nepochybně povedená, se zajímavými hudebními nápady a slovními obrazy.

Jenže to nestačí a k opakovanému poslechu příliš nevybízí. Bird má jaksi přistřižená křidélka. Místo aby se rozlétl, zdá se, že se mu líbí mudrovat na folkovém dvorku. Deska je sice kompaktně příjemná, ale hodí se spíše jako kulisa pro klidný večer u čtení a hrnku čaje. A to je na tak brilantního muzikanta málo.