Kolaps supertěžké hvězdy - Shobaleader One

Vybavuje se mi syrový zvuk šroťáku. Nečekané přechody. Elektronika. Bicí začínají najíždět na ustálenější pulzující vzorec. Rytmus se zostřuje, začíná vířit jako střepy skla v prudkém větru. Shobaleader One jsou po sedmi letech zpět s druhým albem Elektrac.

Projekt semknutý okolo Toma Jenkinsona alias Squarepushera alias Chaos A.D. je po výtce instrumentální záležitost. V jejich světě se nesetkáte s Shobaleader One face to face, tváře nejsou v hudbě této antikapely vůbec důležité. Podstatné je učit se naslouchat. Umění porozumět znamená víc než cokoli jiného.

Shobaleader One a jejich Elektrac. Kolik možných přístupů i exitů je v tomto projektu přítomno! Humanoidní (na rozdíl od „soukromých“ elektro počinů Squarepushera) kolekce oplývá hudbou, která nabízí – přes nesporné hledání osobitého výrazu – vedle očekávaných vlivů drum and bassu, acid housu, free jazzu, progrocku či electra i překvapivě prvky funku, minimalismu nebo dark šansonu.

Elektrac obsahuje jedenáct skladeb. Každá sahá někam jinam, všechny tmelí podobný princip – nezájem o šablony, snaha dopídit se i v sysifovském, sebemrskačském opakování něčeho nového. Práce se skladbou je v případě Shobaleader One vzorovou ukázkou unikání pomyslnému balvanu. Jejich songy nenudí ani na vteřinu, každý přechod bicích má své kouzlo a rezonuje s představou šedé eminence kapely Jenkinsona, který tvrdí, že hraní v akustickém prostoru je jedinečné asi jako průlet fotonu tělem člověka.

Kdo tvoří členy této zběsilé crazyhouse/ultrajazzové formace, je úplně jedno. Zamilujete se do nich, nebo je začnete nenávidět, zůstat chladnými nelze. Vítejte ve virtuózně organizovaném chaosu Shobaleader One.