Články / Reporty

Krásy a úskalí eklektičnosti: Hatis Noit a showcase Erased Tapes

Krásy a úskalí eklektičnosti: Hatis Noit a showcase Erased Tapes

Jan Starý | Články / Reporty | 06.11.2023

Label Erased Tapes je známý především jako domov největších jmen neoklasické hudby a historicky měl blízko k alternativní elektronice. Tyto proudy měly na jeho přehlídce v Paláci Akropolis po jednom zástupci, za mnohem pozoruhodnější ovšem považuji jméno třetí, které sice do stylu vydavatelství povšechně zapadá, ale jasným škatulkám se vyhýbá. Když vydala japonská zpěvačka Hatis Noit nahrávku Illogical Dance (2018), bylo to zjevení, které si bralo to nejlepší z přístupnější současné kompozice a experimentální elektroniky. A ačkoli loňská Aura tuto laťku nepřekonala, měl být její český debut skutečnou událostí.

Violoncellistka Anne Müller, která večer otvírala, především precizně naplňovala standardy určitého stylu. Kontrapunkt smyček a živého hraní vytvářel nekonfliktní, byť místy dramatické melodie vybízející publikum k zasněnému pohupování. U hudby, která takto komunikuje jemné emoce a nedere se o plnou pozornost, se nedá nezmínit ona otřepaná filmovost, určitý výsek postglassovské vážné hudby se zkrátka takto zažil. Z mustru čitelného, efektivního pop minimalismu vystupoval jen nejistý zpěv – a to nebylo na škodu.

Jakkoli nešlo o překvapivé vystoupení, do daného kontextu zapadlo, což pro závěrečný set Rival Consoles neplatilo. Na dvě subtilní hudebnice navázala velkolepá masa synťáků, která se rychle přelila do rovného basového tepání. Byl to šok dramaturgický i kulturní. Velkolepé devadesátkové melodie, které dnes progresivní producenti dekonstruují či rekontextualizují, tu zněly zcela nereflektovaně, rytmy, byť i hravější, nenabízely komplexnost ani onu uhrančivost minimalu. Dojmu navíc nepřidávala podivná zvuková zastřenost, která by se v některém z pražských tanečních klubů takřka určitě nevyskytla.

A co Hatis Noit? Dalo by se to shrnout jako důstojná krása. Vokalistka v bílých šatech precizně interpretovala skladby z alba Aura a mimoděk přitom procházela pěvecké tradice různých epoch a světadílů, od gregoriánského chorálu přes gagaku a postminimalismus Meredith Monk po bulharské zpěvy a snad i indické a indiánské melodie, vždy s naprostou suverenitou. Ačkoli se většinou držela ve středech a vyšších středech, některé hlasové kreace blízké hrdelním zpěvům ohromovaly.

Přesto zůstal dojem o krok před vytržením. Hatis Noit volila puristický přístup, kdy veškeré zvuky vznikaly přímo na pódiu a jediným přidaným nástrojem byl looper. Například hlučné výdechy, které neměly daleko k beatboxu, nekonvenčně a vkusně zahušťovaly zvuk, ale nedokázaly překonat dojem, že by se toho mělo dít o něco víc, že je zvuk jaksi usedlý. Jako by si Hatis Noit ze všech vlivů na posledním albu vzala nejvíc z rozvážných lidových temp Le Mystère des Voix Bulgares.

Zároveň s tím se logicky nabízelo srovnání s Lisou Gerrard, která občas dokáže jen zvukem svého hlasu poslat do kolen, a podobně se až příliš připomínal vliv zmíněné Monk. Byl to mimořádný koncert – jenže u hudebnice, od které jsem po Illogical Dance čekal revoluci, spíš potvrdil, že se od zvukové rozmanitosti, kterou umožňovaly výraznější elektronické manipulace, odklonila k rozmanitosti performativní – takové, kterou lze „čistě“ reprodukovat na pódiu. Je to legitimní přístup, ale já doufal, že Hatis Noit posune dál odkaz jak Meredith Monk, tak Holly Herndon, když pro koncept opustila své kyborgské hymny. Kdo ví, kdy se někdo tak nadaný objeví.

Info

Erased Tapes Showcase: Rival Consoles + Hatis Noit + Anne Müller
3. 11. 2023 Palác Akropolis, Praha

foto © Romana Kovacs

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace