Články / Reporty

Krásy a úskalí eklektičnosti: Hatis Noit a showcase Erased Tapes

Krásy a úskalí eklektičnosti: Hatis Noit a showcase Erased Tapes

Jan Starý | Články / Reporty | 06.11.2023

Label Erased Tapes je známý především jako domov největších jmen neoklasické hudby a historicky měl blízko k alternativní elektronice. Tyto proudy měly na jeho přehlídce v Paláci Akropolis po jednom zástupci, za mnohem pozoruhodnější ovšem považuji jméno třetí, které sice do stylu vydavatelství povšechně zapadá, ale jasným škatulkám se vyhýbá. Když vydala japonská zpěvačka Hatis Noit nahrávku Illogical Dance (2018), bylo to zjevení, které si bralo to nejlepší z přístupnější současné kompozice a experimentální elektroniky. A ačkoli loňská Aura tuto laťku nepřekonala, měl být její český debut skutečnou událostí.

Violoncellistka Anne Müller, která večer otvírala, především precizně naplňovala standardy určitého stylu. Kontrapunkt smyček a živého hraní vytvářel nekonfliktní, byť místy dramatické melodie vybízející publikum k zasněnému pohupování. U hudby, která takto komunikuje jemné emoce a nedere se o plnou pozornost, se nedá nezmínit ona otřepaná filmovost, určitý výsek postglassovské vážné hudby se zkrátka takto zažil. Z mustru čitelného, efektivního pop minimalismu vystupoval jen nejistý zpěv – a to nebylo na škodu.

Jakkoli nešlo o překvapivé vystoupení, do daného kontextu zapadlo, což pro závěrečný set Rival Consoles neplatilo. Na dvě subtilní hudebnice navázala velkolepá masa synťáků, která se rychle přelila do rovného basového tepání. Byl to šok dramaturgický i kulturní. Velkolepé devadesátkové melodie, které dnes progresivní producenti dekonstruují či rekontextualizují, tu zněly zcela nereflektovaně, rytmy, byť i hravější, nenabízely komplexnost ani onu uhrančivost minimalu. Dojmu navíc nepřidávala podivná zvuková zastřenost, která by se v některém z pražských tanečních klubů takřka určitě nevyskytla.

A co Hatis Noit? Dalo by se to shrnout jako důstojná krása. Vokalistka v bílých šatech precizně interpretovala skladby z alba Aura a mimoděk přitom procházela pěvecké tradice různých epoch a světadílů, od gregoriánského chorálu přes gagaku a postminimalismus Meredith Monk po bulharské zpěvy a snad i indické a indiánské melodie, vždy s naprostou suverenitou. Ačkoli se většinou držela ve středech a vyšších středech, některé hlasové kreace blízké hrdelním zpěvům ohromovaly.

Přesto zůstal dojem o krok před vytržením. Hatis Noit volila puristický přístup, kdy veškeré zvuky vznikaly přímo na pódiu a jediným přidaným nástrojem byl looper. Například hlučné výdechy, které neměly daleko k beatboxu, nekonvenčně a vkusně zahušťovaly zvuk, ale nedokázaly překonat dojem, že by se toho mělo dít o něco víc, že je zvuk jaksi usedlý. Jako by si Hatis Noit ze všech vlivů na posledním albu vzala nejvíc z rozvážných lidových temp Le Mystère des Voix Bulgares.

Zároveň s tím se logicky nabízelo srovnání s Lisou Gerrard, která občas dokáže jen zvukem svého hlasu poslat do kolen, a podobně se až příliš připomínal vliv zmíněné Monk. Byl to mimořádný koncert – jenže u hudebnice, od které jsem po Illogical Dance čekal revoluci, spíš potvrdil, že se od zvukové rozmanitosti, kterou umožňovaly výraznější elektronické manipulace, odklonila k rozmanitosti performativní – takové, kterou lze „čistě“ reprodukovat na pódiu. Je to legitimní přístup, ale já doufal, že Hatis Noit posune dál odkaz jak Meredith Monk, tak Holly Herndon, když pro koncept opustila své kyborgské hymny. Kdo ví, kdy se někdo tak nadaný objeví.

Info

Erased Tapes Showcase: Rival Consoles + Hatis Noit + Anne Müller
3. 11. 2023 Palác Akropolis, Praha

foto © Romana Kovacs

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

No importa tu cara, importas tu (Austin TV)

Kryštof Kopec 27.02.2024

Když na jaře minulého roku Austin TV oznámili comebackový koncert, lístky se vyprodaly během tří minut.

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Přivolat Bestii ohněm (Mörghuul)

Marek Hadrbolec 04.02.2024

Podium zdobí dva obrácené kříže a čtveřice svíček. Dav lidí pod ním netrpělivě vyhlíží příchod Bestie...

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Já na Brno, Brno na mě

Jakub Zbořil 31.01.2024

První koncerty jsem viděl v dnes už zaniklém klubu Boro koncem střední školy. Tehdy jsem neměl tušení, že taková podzemnická scéna v Česku vůbec existuje... Scéna - Brno!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace