Krize středního věku a hledání svého já (Laura Jane Grace)

Laura Jane Grace vydává pod svým jménem v podstatě první sólovou desku. Jaká byla cesta od její domovské kapely, až do tohoto bodu? Od dob, kdy jsem poznal tvorbu Against Me! a stal se jejich fanouškem, prošli několika obměnami. Z anarchopunkové kapely se stala kapela rocková, z původní sestavy zůstali v kapele pouze James Bowman a Laura Jane Grace, nutno však říci, že přirozenost s jakou se Against Me! proměňovali, by jim mohla spoustu kapel závidět. V roce 2008 vydala Laura Jane Grace, ještě pod svým rodným jménem Tom Gabel, své první sólové EP Heart Burns, které předznamenávalo její budoucí sólovou tvorbu. Celá nahrávka je postavená převážně jen na zpěvu, kytaře a jednoduché rytmice. K čemuž se Laura vrací i na její nejnovější desce Stay Alive.

Dva roky uběhly od posledního vydaného alba Bought to Rot, které Laura nahrála s kapelou The Devouring Mothers, a tak se nejednalo o čistě sólovou desku. Nejnovější počin Stay Alive je až na pár výjimek v podstatě folkovou deskou. Krize středního věku, deprese, hledání svého já. Témata, která nejsou na folkové scéně žádnou novinkou, nás provází prakticky celou nahrávkou.

Against Me! nahrávali vcelku pravidelně na každé své album minimálně jednu baladu, která mnohdy patřila k těm nejsilnějším písním na desce. Při poslechu Stay Alive se však nemohu ubránit pocit, že pokud je deska plná balad, jejichž téma se v podstatě opakuje, mohou i hluboké texty ztratit na síle.

Na nejnovější nahrávce Laury Jane Grace lze najít několik záblesků minulosti. Píseň Hanging Tree je klasickým naštvaným protestsongem, i když tak podle atmosféry nemusí působit. Text je jasný a nekompromisní:

God is good and God is great

Now get the fuck out of the USA

Christ like the American way,

A burning crucifix and a hanging tree.

Kdyby měla skladba SuperNatural Possesion trochu jiné aranže, v klidu by zapadla do diskografie Against Me!. Stejně tak se Grace vzdává folkového hávu u písně So Long, Farewell, Auf Wiedersehen, Fuck Off, který výrazně připomíná scénu okolo Dead To Me a podobných kapel ze San Francisca. Za zmínku stojí i fakt, že celou desku produkoval Steve Albini.

Největší dojmy ve mně však zanechala možná nejméně nápadná skladba na celé desce. Mountain Song, který na první poslech nepůsobí nijak depresivně, se po více přehráních jeví jako jedna z nejsilnějších písní celého alba. Z poměrně jednoduché a veselé melodie vyčnívá text, který je jejím pravým opakem.

I přesto, že jsem čekal od první opravdu sólové desky Laury Jane Grace o trochu víc, byla by škoda, kdyby ušla vaší pozornosti. Možná i díky této desce dojdete k útěše, že na pocity, které se při všech lockdownech a karanténách derou na povrch, nejste sami.

We’re all fucked up

but we’re alive.

A o to jde především.