Kudy, Teepee?

První deska dvojice Teepee byla ryze indiefolková a vycházela z tradičních písničkářských postupů. Novinka Mirror jako by se snažila z této škatulky zřetelnými úkroky směrem k dark popu vymanit. Na obvyklé schéma sloka-refrén-sloka rovnou zapomeňte, stejně jako na dříve dominantní akustickou kytaru. Zde hrají prim kytara elektrická a syntezátory, díky nimž písně přirozeně tíhnou k temnějším melodiím a aranžím.

Tak jednoduché to však zase není, matoucí vzpomínky na první album se tu a tam vynořují. Kupříkladu ve slokách Fake Applause připomíná zpěvaččin zpěv melodii Wall, Mirror zase zní dost podobně jako průlomový hit All I Want. Tato píseň je mezi ostatními nejchytlavější, zároveň budí největší rozpaky. Asi nejvíce jí ubírá školácky použitá elektronika, která nezní zdaleka tak harmonicky jako v ostatních skladbách; naopak největším plusem je souhra vokálů. O něco nenápadnější, ale ještě dokonalejší soulad nachází dvojice hlasů v baladě Flow.

Pozornost si zaslouží hlavně goticky nakročená skladba Tempting Disaster, v níž utopený vokál zprvu vytváří tajuplnou náladu, aby se posléze vynořil a transformoval do jakýchsi šamanských nápěvů, organicky propletených s táhlými syntetickými vokály a vesmírným basem. Poslední píseň možná ukazuje směr, jakým by se měla/chtěla kapela vydat. Možná. Ale zdá se, že ani Tereza Lavičková a Miroslav Patočka si tím nejsou zcela jistí. Pocit nakročení bez jasného cíle patrný už od vydání debutu Albatross zatím nadále trvá.