Lana Del Rey, dospělá

Počátek fenoménu Lana Del Rey se datuje do chvíle, kdy se na youtube objevil klip Video Games, kde dosud neznámá zpěvačka netradičně znuděným a na svůj věk dospělým hlasem kritizovala život bohatých, ve kterém sama vyrůstala. To bylo na podzim roku 2011. Pár měsíců po ohromném úspěchu logicky vychází debutové album nazvané Born to Die. V žebříčcích dlouhodobě zabodovala titulní píseň a samozřejmě Video Games. Summertime Sadness se dočkala i remixů, já upřednostňoval Blue Jeans. Ultraviolence znamená oproti debutu ohromný posun, obrázek princezny je pryč. Přichází dospělá zpěvačka, která překonala tlaky kritiků i takřka fatální moment, kdy prohlásila, že končí.

Ultraviolence postrádá rychlejší hity a při prvním poslechu se klidně může stát, že ke konci budete uondaní. Do popředí vystupuje hlavní problém nahrávky: kdo jí nedá další šanci, už se k ní nejspíš nevrátí. Až opakovaný poslech umožní proniknout skrze iluzi jednolitého, nudného celku, posléze začnou jednotlivé skladby vystupovat a objeví se skryté detaily. Únavná ovšem začíná být přemíra výšek, které místy působí až nepříjemně, neškodilo by přidat nižší polohy, kterých jako by se Del Rey bála.

K produkci alba si přizvala Dana Auerbacha z The Black Keys a jeho rukopis je znát v podobě záměny smyčců za elektrickou kytaru. Máme tak příležitost slyšet sbírku průměrných riffů, které alespoň trochu dodávají šťávu pomalému a skrytě temnému odstínu nahrávky. Jednou z nejlepších skladeb je příjemně uvolněná kytarovka Brooklyn Baby s nádechem sarkasmu a historkou o Lou Reedovi, se kterým chtěla zpěvačka spolupracovat, ale ten v den schůzky odešel na věčnost. Singl West Coast s nečekaným přechodem do pomalejšího tempa v refrénu překvapil i pracovníky labelu, ale Lana skladbu odmítla přepracovat a udělala dobře. Fucked My Way to the Top je přiznáním k protekci ve formě vztahu s vedoucím nahrávací společnosti, v Shades of Cool s kytarových sólem pak definitivně poznáme, kdo za stojí za produkcí. Zpestření přinese závěrečná pasáž saxofonem zkrášleného coveru The Other Woman.

Nová deska je potvrzením, že Lana Del Rey nehodlá být jen dalším popovým odvarem a dělá věci po svém. Úspěšně servíruje procítěné neromantické příběhy, které lidé tak milují.