M83 sní tentokrát ve vesmíru

V pořadí sedmá studiovka převážně elektronické hudební skupiny M83 s názvem Junk navazuje na předchozí Hurry Up We‘re Dreaming (2011), která obsahovala megahit Midnight City. Zakladatel skupiny Anthony Gonzalez o nejnovějším albu prohlásil, že je velmi energické, plné eklekticismu a liší se od předchozích. A při jeho poslechu mu nelze než dát za pravdu.

Vrací se v čase už v instrumentálce Moon Crystal, kterou můžeme označit jako znělku pořadu z dob minulých. V éře 80. let zůstává i songem For the Kids, který umocňuje saxofon a hlas norské zpěvačky Susanne Sundfor. Naopak píseň Do It, Try It začíná nevinně jen s klavírním doprovodem, ke kterému se přidají údery bicích, a Gonzalez se pomalu, ale jistě nechává unést na shoegazových vlnách. Stejně jako track Go!, se zpěvačkou Mai Lan v popředí, má popovější nádech, volný průběh a postupně graduje. Skladba Solitude napovídá už svým názvem a jde o samotu snoubenou s prázdnotou a brilantně znějící elektrickou kytarou. Song Time Wind ani s vokálním křovím Becka nepřináší nic nového ani překvapivého, další truchlivá balada o životě.

Proč ta vesmírná image alba? „Mám představu o kouscích lidstva, které se vznašejí ve vesmíru, navždy ztraceny,“ říká Gonzalez, který je přesvědčen o zvrácenosti dnešního světa.

Deska obsahuje změť odlišných žánrů - od bluesových prvků přes ambient k elektronice -, ale spojuje je Gonzalezovo nostalgické kňourání po něčem, co už se nedá vzít zpět. Chtěl se distancovat od přemrštěného úspěchu Midnight City, díky kterému se vetřel do povědomí posluchačů, ale tohle album není to, co bychom od něj po pěti letech čekali. Chtěl vytvořit dílo, které mu bude připomínat dobu, kdy vyrůstal, a nostalgicky se vrací do dětství. Schází mu ale ten typický elektronický drive a na úspěch předchozí nahrávky takhle dozajista nenaváže.