MacGyver – inženýr samouk

Brno je stále v plamenech a z popela Pazi Snajper si před časem uplácalo svého MacGyvera. Povolání: striktní diy technik, chlap pro všechno. Neříkej, že umíš udělat bombu ze žvýkačky. Proč? Máš ji?

Punk servírovaný na zrezivělém tácu verbální stručnosti. Vyřknutá slova nepotřebují zálohu jinde agresivně podaného řevu. Termín „distingovaný projev“ možná vyzní moc nabubřele, s fajnovkou tady ale nepochodím. Snad klidná nekompromisnost a budeme zase kámoši. Dvojhlasné refrény si místy pohrávají se zpěvnými tendencemi, avšak vědomy si svých limitujících možností o to více přidávají na intenzitě. Krotké hácéčko s průzračnou alternativou si vyleptávají klikaté cesty – tohle je vzácná kyselina s přídomkem projasňující. Zanechává sice zarudlou popáleninu, ale jen do stupně přechodně štiplavé vynucené pozornosti. Jak říkávala babička: do svatby se ti to zahojí.

Tady není cítit nasranost rožnovského diktátu, přestože k Innoxia Corpora mají z vrahovského ranku co do ráznosti nejblíž. Proti gustu, víme. Naproti tomu jdou Complicité Candidé s podobnou schopností zručně si pohrávat s lehce metaforickou lyrikou. A zatímco Co-Ca se museli kdysi přenést přes textově uštěpačnou prvotinu, Brňáci už měli debutové ep jasně nalajnované. V rámci žánru v obou případech nadstandard. Rafinovaná glosa stereotypu, lidské zabedněnosti a společnosti. Burcující přímočaré polovýkřiky („Lepší řvát, než jen brečet/ lepší stát, než-li klečet...“) střídají vymezovací postoje („A naše vlajka je černá/ Golfský proud nese náš vor...“). Zkusme se ale pro změnu obrátit jiným směrem, poněkud severozápadněji. Na dosah je totiž Nebezpečí, které trvá. Bestia Triumphans a jejich plivání do vládních korýtek, znepokojivá rezignace. Tihle hoši se nedají zadarmo, když nekompromisní kulky hněvu sypou heslovitě a s větší kadencí. Vybírají si ale pořád stejně vděčné cíle. Jistota bývá nevyzpytatelně indisponující podobně jako nalačno pozřený panák na kuráž. Toho si jsou MacGyver dobře vědomi, a proto oslňují jinak. Tu vezmou do ruky akustickou kytaru (což je oproti akordeonu z první desky velice vítané zjištění) a vybrnkávají úvod k Osudu, případně zcoverují Paziho šlágr Bezmoc, tu v Kořenech předvedou krátké rock’n’rollové sólo.

MacGyver mají v záloze jednu důležitou vlastnost, která je od podobných úderek odlišuje charakterově. Působí totiž rozvážněji a ty roky, během kterých se deska rodila, pomohly důkladně probrat výběrové bobule. Opečovávaný kvas stihl vyzrát. Do posledního aranžmá promyšlené songy, žádný akord ani úder navíc. Přesná matematika znamená zbloudilou výjimku potvrzující anarchistická pravidla. Punková ohrádka slouží pouze jako ukotvovací vyjadřovací prostředek, hrací pole působnosti, jehož základy zpevňují stabilní slova a podporuje pár seřízených, ostře řezajících kytar. Spojme to s naprosto chladnokrevným podáním a máme co dočinění s jednou z nejsemknutěji působících kapel.

Neklidná voda prvohorní Panthalassy pomalu podemlívá nahlodané břehy Pangey. Jako slova, jež nutí přemýšlet, jako smířlivý klid při zdánlivě nekonečné plavbě na červeném voru po hladině ne/promarněných let. „Kdo hledá, většinou najde, jenže kdo hledá?“ Máme dost času pátrat. Přesně 26 minut.