Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jedním z poznávacích znamení, kterými se může pyšnit Pontiac Streator, je záliba v rozličných kooperacích. K tomu, aby mohl hudbu kombinovat s mnoha kolegy, potřeboval nalézt výjimečný balanc mezi pro něj příznačným všeobjímajícím klidem a rafinovanou extatičností. To se projevuje na celé práci, včetně nejnovější desky Triz. 

Pokud bychom chtěli identifikovat nejvýznamnější, žánr určující hudební prvek, museli bychom sáhnout po ambientu. Jak předchozí album natočené ve spolupráci s filadelfskou ambientní skladatelkou Ullou Straus nazvané 11 Items, tak aktuální Triz kolem sebe má lehce zamlžený meditativní nádech stojící na měkkých a konstantních zvukových plochách. Jenže jedním dechem je třeba dodat, že Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly. Svědčí o tom i fakt, že tenhle projekt letos zároveň vstoupil do dalších kooperací jako velmi subtilní, až křehce strukturovaný Micro Incubus nebo naopak náležitě hutný harsh-noisový projekt Virtualdemonlaxative. 

Jako by se Pontiac Streator rozhodl ambient přetvořit, modernizovat, a to ze všech, třebas těch naprosto nepravděpodobných směrů. Nejsou mu cizí ani bezohledně vhozené noisově zmatené prskance, IDM či glitch. A jak se mu hudba pod rukama vyvíjí, započíná i malá zvuková evoluce. Do skladeb přicházejí nové a nové prvky, které na sebe neustále reagují a vytvářejí zcela funkční a soběstačné zvukové prostředí, kde není nic absolutní.

Zvukové plochy jsou často tak tence nakrájené, že spíš prokládají mnohem syrovější hmotu stvořenou z pulzů, šramotů a rytmů. Mezi nimi se objevují fragmenty a úlomky melodií, z nichž se teprve v hlavě skládá nějaký konkrétnější objekt, nebo spíš reminiscence na jeho tvar. Když dojde na terénní nahrávky, mají tak neurčitý charakter, že se neobjeví ani náznak touhy je jakkoli asociovat. Dokonce se vkrádají pochyby, jestli o field recordings opravdu jde. Organicky bohaté skladby splývají převážně ve volném tempu a zároveň jejich zvuková hojnost podporuje rostoucí závislost. Přitom se veškeré proměny skrývají v nepatrnostech. Rozlámaný beat se nenápadně posune, útržek melodie se zlehka pozmění… Nejednou se začnou vtírat neodbytné otázky. Změnilo se to doopravdy? Nebo je to jen dojem uvnitř hlavy? 

Triz je album vyvolávající dojem obrovského prostoru. V každém okamžiku, záchvěvu, rezonanci je kousek nekonečna. Každý obhroublý nebo dynamický prvek je zahalen jednotným filtrem a jeho vlnění usměrněno. Zároveň neztrácí šmrnc díky psychedelické patině a překvapivé barevnosti, která zároveň působí přirozeně jako zoxidovaná měď. Pontiac Streator zní jako by měl mnoho rukou, přičemž nemá nejmenší problém s jejich koordinací, protože je řídí jediná a dokonalá mysl.