Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Marko Damian si rapových fanúšikov získal nekonvenčným zvukom debutového albumu Blažená Nevedomosť. Pustil sa v ňom do tajomného, priam až mystického zvuku, v textoch sa nevyhýbal témam ako rasizmus, materializmus či sebaláska a celkovo pre mnohých znel ako čerstvý vánok v slovenskom mainstreamovom rape.
Nečudo teda, že keď minulý rok vydal niekoľko singlov z pripravovanej nahrávky, mnohých zaskočila radikálna zmena zvuku. Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute. Hosťujúci Sergei Barracuda a Rytmus nie sú obzvlášť populárny vďaka svojim textárskym schopnostiam a ani tu veľmi neohúrili, oba single znejú ako podpriemerný pokus o virálne hity. Podobne prázdno znie takmer celý album a nezachránili ho ani rapové stálice Viktor Sheen a Gleb na feate.
Sklamaní je mnoho. Damian sa niekoľkokrát pokúsil zreplikovať zvuky rôznych populárnych umelcov, čo takmer vždy dopadlo veľmi zle. Niekedy znie ako lacná verzia Weeknda (Klam Mi), niekedy zas skúsi zreplikovať reggaeton Bad Bunnyho (Gang Plače), inokedy znie ako lacnejší Drake (Toxic).
Nie je tu však všetko bez substancie. Kreatívnu produkciu, typické frázovanie a hlavne tajomnú atmosféru debutu ešte trochu nesie úvodný track Kúsky, pri Badass! zas popový zvuk vyšiel, no oproti jeho starším popovým piesňam znie mimoriadne lenivo, nekreatívne a plytko. PAUZA OD 4 FREESTYLE a čistý mess su azda najzaujímavejšie okamihy, hlavne textovo. Celkovo sa Damian nevenuje zaujímavým témam, nenachádza sa tu snáď ani jeden track, ktorý ponúkne podmanivý príbeh podobne ako na tracku 2005 z Blaženej Nevedomosti. Tam sa venoval detstvu, diskriminácii a materializmu spôsobom, ktorý vyznel úprimne a emotívne.
Nedá sa asi racionálne vysvetliť tak obrovský kvalitatívny rozdiel medzi albumami Marka Damiana. Stáva sa, že pri snahe o sprístupnenie zvuku širšej verejnosti interpret mierne upustí od kvality, takmer nikdy však takto radikálne. Dúfajme len, že Damian nepochoval úplne všetky svoje kvality a vráti sa v lepšej forme.
Pozvi ma, nepridem vpadá pod rukama Robina Galii přímo do smířeného povzdechu nad bullshitem „povinných“ společenských akcí přetékajících sociálním kapitálem a trapnými small talky. Sedmá řadovka nachází Katarzii zavřenou doma a snící o utopii, snad i spokojenou, zároveň ale stále pochybující a pozorující pokřivené dění za záclonami.
Režisérka staví své přímořské drama především na atmosféře. Neviditelná kamera téměř dokumentárně vplouvá do rodinných setkání, zatímco radost z větru ve vlasech a vůně soli postupně narušují pochyby. Divák rodinná tajemství odkrývá společně s Marinou.
Pebble Seven ve spolupráci s producentem a experimentátorem Oliverem Torrem nahrála desku, na které se vydala rozplétat vlastní mikrosvět mezilidských vztahů, vrací se k pocitům a očekáváním, které v ní vyvolaly, ve snaze najít cestu k ostatním i sobě samé.
Deska svým názvem odkazuje na hadí energii kundaliní proudící páteří a tisková zpráva hovoří o hudební cestě přijetí, růstu a transformace. Nenechme se všeobecně nadužívanými ezoterickými termíny odradit, u Havelky se nejedná o prázdné floskule.
Režisér chápe zneužití moci jako něco, co nevzniká jedním rozhodnutím, ale pomalu a nenápadně, a v tom je nejblíž současnosti. Zlo nevstupuje na scénu dramaticky, ale plíživě.
Stylizace je velmi specifická, postavy přehnaně karikované, prostředí až groteskně pestré, fyzika a logika příběhu místy připomínají spíš delirium než realitu.