Massive Attack - mimo dobro a zlo?

Otázka, zda ještě stále potřebujeme triphopové legendy Massive Attack a Trickyho, nastolená Karlem Veselým v jeho recenzi na Radiu Wave, má s přihlédnutím k aktuálnímu videu Voodoo in My Blood, které stvořili společně s režisérem Ringandem Ledwigsem a současnými hiphopovými hrdiny The Young Fathers, apologetickou odpověď: „Ano, zatím ještě potřebujeme.“ Rozhodně bych Massive Attack nepodezříval, že jejich kreativita stojí pouze na hostujících interpretech. „Masivní úderka“ byla a je především dvojice producentů a ve svých skladbách za sebe většinou nechávají mluvit a zpívat jiné, jen občas přisypou i oni svou deklamační trochu do mlýna. Obvykle však stojí v pozadí coby „dirigující“ entity a nejinak je tomu i na novince Ritual Spirit. Na tu jsme sice museli čekat více jak šest let a místo dlouho slibovaného alba je to opět jen čtyřskladbové EP, někdy však méně může znamenat více.

V plejádě kategoricky imperativních jmen, s nimiž Massive Attack ve své dlouholeté kariéře vešli v umělecký styk, se mihly i protřelé mainstreamové veličiny jako Madonna nebo Sinead O’Connor. Tentokrát duo producentů vsadilo na kolaboraci s charismatickým rapperem z londýnské stáje Big Dada Roots Manuvou v úvodní Dead Editors, nadějným vokalistou Azekelem, ale překvapivě i navrátivším se bardem a jejich někdejším bristolským kolegou Trickym. S ním se na několik dekád rozkmotřili, aby se zde opět v plné síle znovu poplácali po zádech. Srovnej Take It There s někdejším geniálním hitem a „jablkem sváru“ Karmacoma. Ten vyšel jak na jejich albu Protection (1994), tak v pozměněné a éteričtější formě pod jménem Overcome na Trickyho přelomovém Maxinquaye (1995). Vedle opusu Dummy od Portishead (1994), určujících to albech triphopového diskurzu.

Souhlasím: Massive Attack na Ritual Spirit už v zásadě nic radikálně nového nepřináší, tady je však nasnadě zásadní axiomatická otázka: Nakolik je potřeba přinášet stále něco nového věčně hladovým kritikům? Vždyť často i dobře vystavěná skladba, která má příběh, atmosféru a tah na bránu může rozvibrovat vnitřní svět nejednoho posluchače víc než formálně vytříbený novotvar pro zasvěcené... Mnohá čerstvá jména adorovaná renomovanými recenzenty mají často jepičí život a mnohdy mizí i z jejich zorného úhlu dříve, než bys řekl Tricky. Projekty jako Massive Attack se znovuobjevují jednou za „uherský rok“ a patří tak ke generačnímu kánonu. Proto je jejich tvorba svým způsobem nadčasová a zároveň i „mimo dobro a zlo“.