Melancholická psychedelie Dirty Old Dogs

Olomoucká trojice Dirty Old Dogs si už prvním singlem vytyčila tematické pole své třetí studiové nahrávky. Intimní One Day vycházela z nevyhnutelných změn, nutných k uzavření starých kapitol, z osvobození a z nového začátku. Nejlepší symbolika restartu se pak nabízela v podobě požáru spalujícího dosavadní režim a každodenní jistoty. Oheň a očista se staly ústředním motivem nového LP.

Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo. Ať už jsou to vizuály hořícího lesa na přebalu, zapadajícím sluncem zalitý videoklip k písni Letʼs Burn Heaven Again nebo symboly volnosti, nešťastné lásky a temnoty, vše podněcuje fantazii k aktivitě a navádí ji k vizi autorů.

Přestože si kapela prošla „očistou“, hudebně se drží zajetých kvalit. Úvodní Sleeping Town, štiplavě rocková Like a Dog nebo svižná Upside Down se opírají stejně jako v předešlé tvorbě o energické hraní a zkreslené kytarové riffy podbarvující pestrou směsici hudebních žánrů, kterými proplouváme. Od ostatních písní je také odlišuje nepatrný pozitivní nádech a rozvaha nad světlými zítřky. Nejjistější jsou si však Dirty Old Dogs v pomalých, mysticky laděných skladbách. Z One Day sálá pustota, monumentálnost prostoru a touha po oproštění se od současného stavu, od alternativního country a temnějšího blues rocku se přesouváme do melancholické, až meditativní psychedelie. Velmi zdařile se pracuje s dynamikou. V All the Sirens a Personal Darkness jsou ke slyšení táhnoucí se nářky a rozostřující vibrato, které vytvářejí základ pro budování hutné atmosféry s ohlušujícím závěrem.

Nepatrnou slabinou by se mohly zdát poněkud všední texty nejčastěji o lásce, zklamání, hledání sebe sama, o osamělosti a novém startu. Velká témata působí jednoduchým, frázovitým podáním místy otřepaně, ovšem jen do chvíle, než se pozornost obrátí k melodické stránce zpěvu Tomma Prochazky. Za léta přirozeného vývoje dospěl do interpreta, který umí předávat emoce i bez textů. Trefně pracuje s intonací a s jistotou dodává vokálům potřebný náboj.

Na závěr, stejně jako na předchozích deskách, přidávají téměř sedmiminutovou skladbu Deaf Mantra. Instrumentální, neústupně gradující písní znovu potvrzují svou obratnou schopnost vyprávět bez slov.