Melodie neškodí - Agalloch

Agalloch dnes patří k těm kapelám, které jsou v rámci žánru poměrně snadno rozpoznatelné - nejsou superhvězdami metalových pódií, přesto jsou zajímavou kapelou, když kombinují black metal s doomem, progresivním rockem i neo-folkem. Hned na začátek dobrá zpráva pro fanoušky - na nejnovějším albu The Serpent and the Sphere jsou to stále ti samí Agalloch, jak je dobře známe. Charakteristický zvuk i pojetí žánru zůstaly zachovány, i když to tak, po předchozím takřka čistě blackmetalovém EP Faustian Echoes, nemuselo vypadat. Jako by Agalloch potřebovali návrat ke kořenům, aby sami sebe utvrdili v tom, že jdou správným směrem. Pohled zpátky otevřel dveře budoucnosti.

Album štěpí na tři části křehká akustická intermezza označená latinskými názvy. Ta zároveň vytvářejí zlomy v příběhu, který je filozofický a dotýkají se hvězdných kruhů a mytologie naznačených v názvu. Mezi těmito skladbami jsou to Agalloch ve své nejryzejší podobě. Jsou si jistí tím, co hrají, a i když tu není výraznější posun nebo změna rukopisu, The Serpents and the Sphere funguje na výbornou. Drží pohromadě a ani minutu nebudete uvažovat o sebevykrádání.

Agalloch střídají čistě metalové pasáže s klidnějšími, až hypnotickými plochami, které táhne kupředu charakteristický zvonivý zvuk kytary. Je to právě instrumentální stránka, co na Agalloch přitahuje. Vokály hrají druhé housle a většina desky je postavená na harmonickém souzvuku kytar, které jsou doprovázeny temnou rytmikou. Žádná ze skladeb (s výjimkou intermezz) se nedostane pod pět minut a hudba má dostatek času pohltit a vtáhnout do astrálních sfér. Jiné, barvité světy se otevírají v Plateau of the Ages a Celestial Effigy. Agalloch jsou jako malíři. Malíři tvořící chladné, zimní krajiny, které překypují zmarem, smutkem a melancholií, a přesto je v nich místo na chvíle odpočinku, radost, hrdinské skutky a pocit vítězství. A tyto světy jsou tvořeny z melodií - krásných, vzletných i tragických.

Novinkou Agalloch nebudou fanoušci zklamáni a pro nováčky by se mohla stát zajímavým vstupem do jejich tvorby. Je velmi přístupná, ale zároveň se nezpronevěřuje sama sobě ústupky směrem ke středoproudému, vyprázdněnému metalu.