Melodramatická Lorde?

Když Ella Maria Lani Yelich-O'Connor, známá pod uměleckým jménem Lorde, vydala v roce 2013 minimalistický megahit Royals, bylo jí teprve sedmnáct. Bylo snadné říct, že se jedná o další zpěvačku, která bude skákat přesně tak, jak její label píská. Jenže taková Lorde nebyla. A místo toho posluchačům nabídla electropopovou zpověď o dospívání okořeněnou několika hity, které se prodalo přes čtyři miliony kusů, což je na teenagerku, podílející se na všech skladbách autorsky, velmi slušný výsledek. Pak se na čas stáhla, aby načerpala inspiraci pro další tvorbu.

Ticho kolem Lorde přerušil až singl Green Light vydaný v březnu tohoto roku, který je také otvírákem nového alba Melodrama. To je ovlivněno bolestivým rozchodem, nástrahami lásky a věku. Tato témata jsou všudypřítomná, dobrý příkladem je skladba Hard Feelings/Loveless, kde označuje svoji generaci jako „L.O.V.E.L.E.S.S. Generation”. Lorde je (spolu)autorkou všech textů, takže když zpívá o tom, že se cítí, jako něčí hračka, nebo když pláče v taxíku, tak jí prostě věříte. Obzvlášť v případech, kdy je doprovázena jen na piano jako v případě Liability nebo Writer in teh Dark. Melodrama neobsahuje megahity typu Royals nebo Tennis Court, což ale vůbec nevadí. Lorde se totiž podařilo něco, co už dlouho nikomu v daném žánru - natočit desku, která překonává úspěšný debut, a to až s fascinující lehkostí.

David Bowie kdysi označil Novozélanďanku za budoucnost hudby. Tenkrát se jeho názor mohl zdát poněkud přehnaný, ale vzhledem ke vzrůstající kvalitě její tvorby a nízkému věku to tak nereálně nevypadá. Melodrama je už teď aspirantem na nejlepší popové album roku, a když ho srovnáme s úspěšnou, poslední nahrávkou Taylor Swift 1989, je Lorde pořád o krok napřed.