Merzbow + Xiu Xiu = Merzxiu

Když se sejdou dva milovníci zvukové temnoty, nedá se očekávat sluníčkový mejdan. V případě fúze dvou experimentátorů, japonského umělce zvaného Merzbow a Jamieho Stewarta, reprezentujícího Xiu Xiu, vznikla deska až nečekaně vážně vystavující zšeřelá místa.

Zatímco kolaborace započala už v roce 2010 na newyorském koncertu, nahrávka Merzxiu vznikla mejlovou korespondencí mezi Los Angeles a Tokiem. Masami Akita alias Merzbow se honosí jménem odkazujícím na dadaisticky pokřivený bytový prostor Merzbau německého výtvarníka Kurta Schwitterse. Náklonnost k dadaismu je patrná i na jeho albech, stejně jako prvky free jazzu (Normal Music, 1982). Je znám nekompromisní a zdrcující hlukovou palbou, jež působí těžké ztráty v řadách nepřipravených posluchačů. Nebrání se ale ani experimentům s melodiemi a s tradičními nástroji.

Nový projekt nese všechny znaky jeho novodobé tvorby, jde o noise svázaný kadencí a měnící svou povahu citelně a nápadně. Žádné mikroskopické metody, ale ani ostré řezy, hledání rovnováhy mezi ruchovou hudbou a přirozenou podstatu hluku – nahodilostí a neurčitostí. Pomáhá mu Jamie Stewart s odlišným přístupem kolorování zvuků, jeho mýtické ambientní plochy jsou ve skutečnosti ambientu na hony vzdáleny díky své členité struktuře. Ačkoliv je tvorba Merzbow a Xiu Xiu odlišitelná na první poslech, dohromady už to tak jednoduché není. Je to rovnice ne o dvou, ale o třech neznámých, kdy těžko identifikovatelným tvůrcům přihrává i neosahanost metody a společně vyrábí celek, z něhož se teprve dají jednotlivé elementy identifikovat, dohledat a "dopočítat".

Strana A je plná experimentální nejistoty, ovšem podprahově promlouvá řádem a přísnou logikou. Svým způsobem půvabný noise, jehož zákruty a záhyby jsou průzračné. Jako struna se stařičkým a rozdrásaným vinutím, jež se po drnknutí chvěje opakovaným pohybem a její amplituda se mění podle toho, jak ji autoři zatěžkávají. Žádný zvláštní eskalátor temnoty, jak je u desky proklamováno.

A pak to přijde. Zvuky se postupně deformují a získávají démonický nádech, aniž by změnily svou čitelnost. Demonstrují, že „temnota“ není jen místo skryté před světlem, ale že je úhlem pohledu. Těžko uchopitelnou emotivní interpretací, omamující intelekt. Strana B je už pobytem v místě, do nějž se polovinu alba jen pozvolna propadáte. Bravurně kolorované a atmosférické nálože ruchových improvizací se mění na neočekávatelné, pohlcující a neodolatelně uhrančivé prostředí.

Tíži, jež obaluje posluchače, se těžko odolává. Merzxiu je silná deska vyžadující trpělivost, za tu se ale odmění jemně propracovaným a barvitým noisem. Merzbow a Xiu Xiu na gram odvážili všechny přísady a vybudovali atmosféru sklíčenou nikoliv temnotou, ale námi samými.