Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon. Koncerty, nebo spíše rituály, sestávají zejména z hrdelních zpěvů, chorálů a tradičních tibetských nástrojů, mezi které patří například flétny, bubny nebo zvony.

Nahrávky Phurpa se proto již kvůli samotnému záměru projektu potýkají s problémem. Hudebně laděný rituál zachycený na desce nikdy nepřenese autenticitu ceremonie. Nejedná se o poslechovou muziku, spíše o mystický zážitek, u kterého je jeho prožití důležitější než u obvyklejšího koncertu. Už jen kvůli cítění vibrací pocházejících z hrdel tria, které prostupují zemí, a následně tělem účastníka. Neméně důležitá je stránka vizuální: uskupení se transformuje do podoby téměř zcela zahalených entit, které se za doprovodu doutnajících kadidel v tureckém sedu oddávají táhlým mantrám. Vystoupení také velkou měrou přidává intimní potemnělé prostředí, ve kterém by se měl správně rituál odehrávat.

Desky Phurpa se dosud snažily spíše o co nejpreciznější zachycení zvukové stránky vystoupení. Čistý zvuk umožňuje posluchači do detailu slyšet i zanedbatelnější nuance jako polykání a odkašlávaní, ale i nepatrnější chrastění perkusí a dozvuky žesťových nástrojů. Hymns of Gyer se v těchto ohledech liší. Nahrávka nezachycuje tradiční tibetskou polohu se vším všudy. Je ještě minimalističtější. Pětačtyřicet minut je věnováno improvizovaným chorálům trojice, které příliš nepřepadávají do typické hrdelní polohy. Deska spíše spoléhá na prolínání různých, nízkých tónin, které vytvářejí temnou, místy až zhoubnou auru. Hymns of Gyer je od ostatních záznamů také o poznání špinavější, prohnaná reverbem a opředena autentickými šumy prostředí. Nahrávka působí skoro jeskynním dojmem, což ji přidává na specifické atmosféře a autenticitě. Zvuk se odráží, umocňuje jej tajemné echo, sem tam ho doplní nějaký ambientní zvuk, prostor, jako třeba spadnutí kapky. Právě kvůli těmto aspektům je záhodno Hymns of Gyer slyšet. Na rozdíl od většiny ostatních záznamů působí svébytněji, ne jako pouhé zachycení živého vystoupení. Proto zase tolik nevadí, že precizně nesupluje živý zážitek. Její poslech může zapůsobit i odradit. Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí. Záleží na přístupu a rozpoložení.