Morové impérium 1349 vrací úder: Natrashovaný oblak chaosu

1349 jsou po čtyřech letech od vydání Demonoir zpátky s další dávkou, zove se Massive Claudron of Chaos. Tentokrát doručili řádně chytlavý mor. Žádny riff nepadl na zmar, žádná sypačka nevalí samoúčelně. V black metalu se dají hrát posluchačcky zajímavé finesy i bez přebírání postrockových schémat, dreampopových melodií nebo vymýšlení moderních nekoherentních pičovin. V oldschoolovém pojetí stačí primitivní kostra skladeb, arogantní vokál bez ambicí ohromovat, celková zručnost a lehké, nenucené experimentování v mezích umění černé magie.

Massive Claudron of Chaos je natrashovaná deska jak prase. Pověst neumětelství provázející černý kov je klišé a pasé od dob Enslaved. Z každého riffu jsou slyšet hbité pavoučí pohyby prstů, zmítající se až v nezvykle, pro tento žánr, komplikovaných, nestatických riffech. Rozhodně pro kapelu kráčející od počátků pod kohortou „zběsile rychle přímo vpřed“. Hbité včelíny, nehrané přes všechny struny naráz jako akordy, ale přes jednotlivé struny, trashmetalové breaky a hlavně, trochu kacířství, kytarová sóla. To ve skladbě Exorcism zní jak featuring od Allena Westa, svého času borec z Obituary. Rychlé, ale srozumitelně členité stupnice, trochu delaye, jen zběsilá dvojzvratná páka chybí.

Frost je pověstný svým rychlým, přesným hraním. Jeho poslední náklepy pro 1349 zní nelidsky přesně a zkurveně chladně, plynutí desky ani její zvuk nedusí bubeníkovu chuť exhibovat, i když jeho hraní je statement sám o sobě. Komplikovanost kytar nespočívá v matematické progresivitě. Riffy jsou svým způsobem přímočaré, nezmítají se v křečovité snaze znít nevšedně, jen je v nich spousta rychlých změn a jsou zahrané s pečlivým důrazem na přesnost a chytlavost. Rozhodně ne kvality, které by se běžně kladly do včelínů. Komplexnost tkví v drobnostech, jako jsou flažolety, plynulé návaznosti mezi riffy a v čitelném zvuku. Protože.

Nekrosound je hovno. Tohle nasekané inferno nemá nic společného s nehybnými scenériemi přírody. Rytmické změny, kulometné bicí a nevídaně vysoká přítomnost sólíček evokují živě hrající kapelu. Žádná blackmetalová deska předtím nezněla tak organicky, zúčastněně a z žádné nečišela absolutní chuť/radost hrát. Co také mnohé potěší, frontman Seidemann to má v hlavě srovnané, jak říká v letošním rozhovoru pro Pařát: „NSBM? Co to kurva je? Nazi black metal? FUCK OFF!“