Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

„Haló, tady je Moskva.“ Touto větou se ruští postpunkeři uvádějí v první skladbě své šesté desky Before the Road. Jak zní v textu songu Tower, i v tísni stínů mohutných šedivých věžáků existuje pestrý život ve všech barvách.

Motorama nahráli přímočaré, úsporně složené kytarové album, každou notou souznějící s jejich žánrovou škatulkou. Šablonovitá basa opentlená jednoduchými, trochu snovými riffy a do toho osobní poselství textů, v nichž se opět věnují sami sobě, své cestě, svým životům. A atmosféra samoty je podtrhnuta hlubokým vokálem Vladimira Parshina.

Až na poslední skladby se Motorama maximálně drží strunných nástrojů, synťáky se probudí až s vesmírnou písničkou Up, plnou planet a černých děr, kde připomínají své hluboké zalíbení v osmdesátkách a inspiraci novou vlnou, érou raket a cest do vesmíru. Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Ve skladbě Pole Star zpívají o naději, o hvězdách na obloze a o tom, jak je důležité neztratit svůj vnitřní maják. V Sailor’s Song se naopak vciťujeme do osudu opuštěného námořníka, co přišel o svoji lásku. Zrovna tato píseň se dá vnímat ve dvou rovinách. Stačilo by zaměnit Telecastery za mandolínu a transformuje se do námořnické odrhovačky k buřtům a ohni. V podání Motoramy je toto téma naopak velice intimním příběhem o opuštění a samotě, kde jsou jedinou společností nebezpečné vlny, a za ně si může každý dosadit to, co ho trápí.

Texty jsou navýsost osobní, nepouštějí se do abstraktních témat ani do společenských či geopolitických záležitostí. Trocha té politiky by se možná nabízela, už jen kvůli poměrně malé vzdálenosti jejich rodného Rostova na Donu a ukrajinských hranic. Možná máme tendenci vidět alternativní kapely z Ruska jako rebely, za ty se ale Motorama nepovažují. Chrastění bombami je sice znepokojuje, jak řekli, ale do jejich hudby to nepatří, jsou tím spíš unaveni.

Motorama si už před pár lety vyjeli v rostovských močálech jasně čitelnou brázdu, což není myšleno vyčítavě. Nechávají žánrové experimenty dalším, pracují na velebení minulosti a svých hudebních vzorů a novou deskou píší další kapitolu do žánrové učebnice. Kapitolu pro ty, co si libují si v nostalgickém retro-post-punku. Pro ty z dnešních osamělých duší, jimž je vyčítáno, že nezažily skutečné strádání.