My Bloody Valentine za hranicí fyzikálních zákonů

Po dlouhých 22 letech neutěšeného čekání věřili ve vydání následovníka legendární desky Loveless pouze nejzarytější fanoušci. Když se tedy o letošních Vánocích na facebooku My Bloody Valentine objevila zpráva, že nové album je hotové, oblíbeným komentářem se stala hláška „Teď to celé zase můžete vyhodit do koše a začít nahrávat od začátku“. Již tradičně slibovaná deska do konce roku nevyšla, světlo na konci tunelu se však začalo rýsovat, když Kevin Shields po naléhání fanoušků v průběhu lednového koncertu utrousil, že vyjde v horizontu několika dní. Nakonec se opravdu zjevila, byť s menším zpožděním, a nikdy bych nevěřil, že může být sobotní večer strávený refrešovaným náporem fanoušků padajících stránek My Bloody Valentine tak extatický. A nebyl jsem jediný člověk s podobnou diagnózou, internetem se v mžiku rozšířilo fanouškovské šílenství srovnatelné snad jen s vydáním In Rainbows od Radiohead.

Cover desky s prostým názvem „m b v“ znatelně odkazuje na Loveless a nejinak je tomu i po hudební stránce. Lepší otvírák než She Found Now jsme si ani nemohli přát, líně plynoucí skladba s nezbytnou stěnou zpětné vazby a tlumeným zpěvem Kevina Shieldse dokazuje, že magicky hypnotický zvuk My Bloody Valentine, který se nepodařilo vytvořit nikomu z hordy následovníků, je zpět. Druhá skladba Only Tomorrow začíná jako jasná hitovka se zasněným andělským hlasem Bilindy Butcher, brzy se však zlomí v hypnotická kytarová sóla a kvílení zpětných vazeb. Výlet na neprobádaná území nastává při čtvrté skladbě Is This And Yes, což je táhlá kompozice beze změn v gradaci ozvláštněná zvukem varhan a elektronickými ruchy. Naproti tomu If I Am vyniká klasickou křehkou melodií a nádherným zpěvem Bilindy B. Následující New You se opět vymyká zažitému soundu, tentokrát svou přístupností, výrazná basa a rytmika à la Primal Scream, v mixu vysoce postavený čistý vokál a ruchové pasáže v nedohlednu - popová skladba nejvyšší kvality.

Opravdový zlom v hudebním směřování nastává v poslední třetině alba, kdy přichází na řadu recyklace zavrženého materiálu z roku 1996, který je výrazně ovlivněný drum’n’bassem a junglem. In Another Way je důkazem, že My Bloody Valentine nezapomněli ani na rychlé a úderné skladby - výrazný taneční rytmus, valivé, strojově přesné bicí a vazbící kytary. Předposlední Nothing Is začíná několika sekundami ticha a máte poslední šanci se nadechnout, poté následuje zběsilý útok repetitivních dunivých bicích a kytar. Očekávané vyvrcholení však nepřichází a skladba mizí do ztracena – bez debat ta nejtvrdší v historii My Bloody Valentine. Dramaturgii alba završuje Wonder 2, která evokuje cestování napříč galaxiemi rychlostí světla (viz závěrečná scéna 2001: Vesmírná odysea). Opět silně taneční rytmus, mimozemský zpěv Kevina Shieldse, vrstvy nejrůznějších ruchů, a to vše zakomponované do epické zvukové stěny. Už dlouho mě žádný song nerozsekal jako právě Wonder 2 – nejpodivnější a zároveň i nejlepší kus m b v.

Překonat Loveless, která je symbolem dokonalosti za hranicí fyzikálních zákonů, byl předem prohraný boj. Jednoduše díky tomu, že Loveless přišla jako první a na její vychutnávání a glorifikaci jsme měli roky. Nicméně m b v je vynikající deska s množstvím propracovaných detailů objevujících se každým poslechem. Při zachování hudebních postupů typických pro My Bloody Valentine nerezignuje ani na progresivitu a s jistotou se zařadí minimálně mezi kandidáty na desku roku. O kolika jiných comebackových deskách tohle můžete říct?