Návrat progrockerů k punkovým kořenům (Antemasque)

Když se rozpadne vaše nejoblíbenější kapela, zamrzí to. Zvlášť když se to stane způsobem, jakým se to stalo té mojí. Cedric Bixler-Zavala rozložil The Mars Volta ublíženým prohlášením na Twitteru, kde si to přečetl druhý z hlavních představitelů, kytarista Omar Rodríguez-López. Asi jako když se náctiletý rozejde s přítelkyní změnou facebookového statusu na „single“. Naštěstí trvalo jen rok, než si oba uvědomili, že jsou vlastně pokrevní bratři, kteří to spolu v hudbě táhnou už přes dvacet let, za tu dobu mezi sebou vybudovali neopakovatelnou chemii a jeden bez druhého jsou tak trochu nekompletní. Na pomoc přizvali dalšího ex-člena The Mars Volta bubeníka Davea Elitche a společně se nastěhovali do studia k Fleovi, který si zahostoval na baskytaru stejně jako na slavném marsvoltovském debutu De-Loused in the Comatorium. Zábava mohla začít.

A že to zábava byla, je znát od prvních tónů otvíráku a rovněž prvního singlu 4AM - přímá, energická pecka s drivem až na půdu. Podobně se nese celé album. Progrockeři se vrátili k punku, ze kterého kdysi vzešli, když tento směr naznačili už na poslední desce Noctourniquet své předchozí kapely. Dva projekty vzniklé v mezidobí, Omarovi Bosnian Rainbows a Cedrikovi ZAVALAZ (jejichž album zatím pořád marně očekáváme), příklon k přímější tvorbě potvrdily, aby v Antemasque zůstala jen obnažená riffařina nekompromisně tepaná do ušních bubínků. Ty tam jsou rozsáhlé kompozice plné divnotaktů a dlouhých bláznivých kytarových exhibicí. Jediná vzpomínka na ty časy se objeví v temné Providence, která připomíná věci z Noctourniquet, je nejsugestivnější skladbou a pro mě osobně vrcholem alba. Protikladem je glamrocková 50,000 Kilowatts s chytlavou melodií, podobnou píseň jsme od nich ještě asi neslyšeli. Netypická je i Drown All Your Witches se Cedrikovou akustickou kytarou ve stylu jeho bokovky ZAVALAZ. Zbytek je podobně jako singl 4AM punkový, nabitý jednoduchými, ale silnými a hutnými riffy, celé album přirozeně odsýpá a ani na moment nenudí. Cedric zpívá jako vždycky skvěle, pořád mistrovsky zachází s falzetem a umí se do toho opřít jako za časů At the Drive-in, i když občas jsou na barvě hlasu patrné roky enormní zátěže.

Antemasque si na nic nehrají. Žádná velká věda nebo snaha prozkoumat vesmír tam a zpátky, ale poctivá práce, která se drží při zemi. Chlapíci si udělali výlet ke svým hudebním kořenům a podle všeho si ho skvěle užívali. Je to slyšet.