Návrat starosvětského rocku - The Strypes

Kdyby dnes bylo dědům z Rolling Stones zase devatenáct a měli přístup k současné nahrávací technice, dovedu si představit, že by zněli jako The Strypes. Jejich debutová deska Snapshot (2013) přináší pořádnou porci čistého, nekomplikovaného rocku hraného tak, jak už se to dnes moc často neslyší. Do současné hudby totiž The Strypes vrací postupy, melodie a harmonie, které z mainstreamové hudby takřka vymizely.

Z čtveřice mladíků z irského Cavanu přímo čiší hudba, kterou si pouštěli z gramofonových desek svých otců. Jen se značnými obtížemi lze u nich hledat originalitu – ovšem to by nemělo být bráno jako výtka. Naopak. Co The Strypes načerpali, to ze sebe ve vysokoenergetickém gejzíru zase vypouštějí. Vytvářejí tak směs toho nejlepšího (a pro sebe nejoblíbenějšího) ze svých hudebních lásek. Na Snaphost je možno zaslechnout náznaky zmíněných Rolling Stones, The Yardbirds, Dr. Feelgood, Them, The Kinks či pozdějších garážových kapel americké provenience, za všechny jmenujme The Stooges.

Kluci však mají dostatek vlastní skladatelské invence na to, aby se vyhnuli poskládání desky z coverů. Ty na Snapshot zazní koneckonců pouze dva, staré bluesové klasiky You Can’t Judge a Book by the Cover a Rollin’ and Tumblin’, a obě jmenované jsme už mohli zaslechnout v podání mnoha různých interpretů.

Od úvodní táhlé zpětné vazby v Mystery Man nás kapela doslova vleče za sebou ve velmi vysokém tempu. Jediným – a výborně načasovaným – zvolněním na dvanáctiskladbové nahrávce je Angels Eyes, balada s bluesovým feelingem. The Strypes přicházejí nejen s mladickým zápalem, radostí z hraní hudby, ale také s poctivým muzikantstvím, které se neschovává za počítače a efekty. Vystačí si s nabroušenou kytarou, baskytarou, bicími a občas harmonikou. A stačí to. Bohatě. Není potřeba čehokoliv navíc. Starosvětsky pojatý Snapshot se může směle zařadit k silným albovým debutům, které mají velký potenciál a do budoucna ledacos slibují. Otázkou zůstává, jakým směrem se The Strypes vydají dále. Do karet jim hraje fakt, že retro je dnes žádané. Pochybuji však, že by chtěli ustrnout na místě. Možností, které před irskými mladíky stojí, je spousta. Rozhodně bych je sledoval dále.