Na holou prdel techna? Leftfield.

Ano, i Leftfield jsou zpátky. Přejděme to jen vročením jejich stylotvorných alb: Leftism (1995), Rhythm and Stealth (1999). Tohle já už počítat nebudu.

Jestliže se má za to, že u zrodu evropské taneční scény stála triáda Underworld, Orbital a Chemical Brothers, jestliže si jediným polknutím nastřelíte napuštěný papír s potiskem The Prodigy, jakmile se ohnete, abyste si zavázali rozpuštěnou tkaničku vědomí, uvidíte další zásadní jména přelomu osmé a deváté dekády. A Leftfield byli zástupci progresivního houseu, pročež do něj implementovali dub/reggae prvky. A jistě, začali pracovat s vokály jako nikdo před nimi, resp. jestli na někoho navazovali, nebyl to nikdo z výše jmenovaných, ale ztřeštěnci The KLF. Pokud máme hledat spojnici mezi tehdejšími Leftfield, které tvořili Neil Barnes a Paul Daley, a dnešní jednočlennou podobou, kterou v roce 2010 resuscitoval samotný Barnes kvůli koncertování, vzpomeňme ikonický track Open Up s hostujícím Johnem Lydonem. Předposlední kousek z desky Leftism je navzdory zpěvnému vokálu bass-bio-mechanickou masírkou, která stihne ohoblovat Howlettovy breakbeatové brikety i dubové animální liány. A nová nahrávka Alternative Light Source jde ještě dál.

I kdybysme se měli bavit o tom, kde končí house, kde začíná techno a jak široká je hýžďová úžlabinka tech-houseu, pravítko máme každý jiné. Zapomeňte na dub, zapomeňte na reggae, na Alternative Light Source je po nich pouze stopový prvek. Ohromí fakt, že i staré postupy můžou mít svoji platnost. Tam, kde dříve fungovala elektronická syrovina, dneska nastupuje ultratučné mlíko beatu, basy retro-aktivně tupé, stejně jako ty vybuzeně syté, ohromí i fakt, že návratný motiv může být decentní jako oblékané kalhotky, zatímco refrén je děvka uklízející schodiště.

Tohle je Oscar Mulero s hlavou zvrácenou do konvice čaje, tohle je Jeff Mills za stěnou akvária, uvažující, jestli vyšší masturbační bpm může oslovit poševní sliznici poctivého tance, toho ve vší poče(s)tnosti. V březnu vypuštěný singl Universal Everything, sedmiminutový nášlapný track, který se nestydí za holou prdel techna a poměrně přitažlivou/nechutnou frekvenci přírazu, se mohl zdát jako přehnaná reakce na fanouškovské očekávání v době retro-trhu. Ovšem zbytek materiálu, jakkoliv chová i měkčí, nebo řekněme písničkovější momenty, následuje ducha hudby, stroje.

Velmi mnoho starých nahrávek se ztrácí v čase a prostoru, ztrácí s kontextem a unaveným vnímáním, se stařeckým poslechem, krizí středního polověku. U „kapel“ typu Leftfield musíte uvažovat, jestli gerontofilie není stejně relevantní jako pedofilie, jestli neobelháváte sami sebe a jestli vaše vnímání už není ohebné jako podstatná jména. Pak je na místě otázka smrti a osobní relevance, nadčasovosti... Dělám si legraci. Je fascinující, v jakém věku, polohách, pokojích a s kým budete v životě ochotni tančit. Těším se, jen velmi ostražitě. Je třeba umět umírat v různých rychlostech.