NapalBlob uvádí: Cumbal

V Mostě se objevila nová kapela Cumbal. Slovo nová je, pravda, mírně zavádějící, protože borci v sestavě jsou letitými matadory místní scény a mohou se pyšnit mnohými zářezy na svých pažbách. Upozorňuji, že těmi zářezy myslím jejich bývalá hudební působiště. Možnost eventuální záměny významu by mohla nastat později. Bubeník Vlasticdrastic (Šanov, Nucený výsek, Furt funk, Kutloch), basák Polda (Kutloch, Frmol), kytarák Babizna (Prokoho, Hardox), zpěvák a kytarista LU2 (Prokoho, Sandra a její veMbloudi, Kutloch, Walda Gang). Povšimněte si, prosím, jednoho jména. Ano, právě Cumbal je jakýmsi pokračováním průsečíku, totiž kapely Kutloch.

V mosteckém studiu Ponte Records nahrál Cumbal během let 2011 a 2012 třičtvrtěhodinku sošného bigbítu. Spirála hardrockového gruntu tu je podpořena málem neslyšitelnými elektrickými varhanami, nejkratší chapadlo se dotkne odlehčeného glam rocku, kytary chvílemi drobně metalicky zatesají, jižansky seknou, poté skoro funky zaškytají nebo třeba elektro-akusticky zabrnkají. To vše je pevně podepřeno nekomplikovaným rytmickým fundamentem, na nějž jsou nakládány textové výplody. Oč běží je nadmíru jasné už z názvu alba Dvanáct sraček za pár kaček. Prvničky a prvňáci se humorným příběhům i očekáva(tel)ným rýmům zasmějí, s druhou várkou už budou spíše shovívavější a s každým dalším poslechem hlavně opatrní, aby TO (kouříš, šuk-á, čub-ka) neslyšeli rodiče, popřípadě děti. Na koncertě si znalý (ovíněný?) fanoušek s kapelou zahuláká, zaskotačí a je „zametýno“. Ale proč vlastně ne? Pokud jde o pobavení, byť prvoplánové, je všechno v pořádku. Abych chlapí(č)kům nekřivdil, na albu je např. málem hymnický Motorkářský národ, softerotická Oldrižka s pěknou kytarovou vyhrávkou, jednoduše chytlavá Radiovka, motorkářské snění Splnit si svůj sen nebo song Tak slyšíš, kde se pod uvěřitelně nasr-štvaným zpěvem nějak divně slévají a plavou kytary.

Při pečlivém poslechu lze rozeznat rozdílné nahrávací termíny. Třeba zrovna porovnáním zvukově opatrného otvíráku Čert aby tě... a kytarově monumentálního Lejboye. Co se týká sdělení, XXX tématika není až tak v převaze, jako to má Hustej Wimpy nebo Záviš, zemité příběhy jsou příbuzné těm od Kutlochu nebo skoro-humoristických noviců Topünky. Jeden dva poslechy dám a více nemám potřebu se k téhle desce vracet.

P.S. Abych nezapomněl, na disku je ukryt ještě videoklip k páté písničce Lolitky, jakési antireklamy na internetové stránky. Provedení klipu je dostačující leda pro pouštění na soukromých mejdanech. Provařený úvod s pouštěním (vypáleného) CD na mini věži, učiteli nepadnoucí sako, vizuálně nefrázující školačky atp. nezachrání ani pár vtipných momentů, jakými jsou třeba úchylné olizování flétny, bujná lolitka Olina, rytmicky povedené ťukání „www“ nebo nevyslintaný „baset“ Polda.