Návod na českou desku roku? (Saade)

Saade vždycky patřili k těm českým kapelám, které by si zasloužily více uznání a s tím spojené častější koncertování. Rychlý flashback: v roce 2011 vychází povedený split Saddest / Night, nesourodá dvojka Cvalda / Simon na jeho podporu nekoncertuje a blíží se poločas rozpadu… Střih, leden 2013: v myslích fanoušků se Saade už pomalu odebrali na smetiště dějin, konec je však nový začátek – přichází opětovné vdechnutí života s lednovými koncerty a druhou studiovou deskou symbolicky pojmenovanou Guide to Happy Living. Za bubny už nesedí Simon, ale Regál (Night, Priessnitz), který hostoval (piano a foukací harmonika) už na debutu You Are Coming Home. Na postu zpěváka a kytaristy se nic nemění, všechno má pod palcem Tomáš Zakopal aka Cvalda. A jak se okolnosti kolem kapely projevily na hudbě samé?

Na první poslech zaujme novinka přístupností – Saade podobně jako Dinosaur Jr. na nejnovějším albu I Bet on Sky utlumili hlukové stěny a dali na odiv melodie a popěvky. Na rozdíl od debutu You Are Coming Home kapela upustila od dlouhých, takřka baladických skladeb s pomalou gradací a vsadila na rychlejší vzdušné skladby, celková stopáž dosahuje necelých 40 minut. Hitové možnosti vyplouvají na povrch a mimo vynikajícího první singlu Into the Space na albu najdete hned několik singlových kandidátů – úvodní Several Facies se stadiónovými refrény a prosluněnou atmosférou, Come Along s mohutnou kytarovou stěnou či na precizní souhře postavená Dark Heart. Pozor ale, stále zůstáváme ve škatulce devadesátkového alternativního rocku s vlivy grunge a stoner rocku, stěnami zkreslených kytar, noiseovými pasážemi a metalovými útoky – základem je opět masivní zvuk na sebe vrstvených nástrojů, což však není v rozporu s přehledností a hitovostí.

Produkce Guide to Happy Living se zhostil Amák ze spřízněných Night a rozhodně se nejedná o krok zpět. Vyčaroval totiž svěží „americký“ zvuk kvalitativně srovnatelný s prací respektovaného Randalla Dunna z první desky. Skladby vynikají svou různorodostí – namátkou Paralyzed se zběsilým pianem ve stylu zabijáka Jerryho Lee Lewise, Drift, ozvláštněná zvukem xylofonu, nebo thrashmetalová Sugar Sandwich. Další posun vidím v jistotě Cvaldova zpěvu. Nový Mike Patton z něj asi nikdy nebude, ale jeho hrubý hlas s citem pro zpěvné melodie má v sobě potřebnou dávku dřevorubeckého charismatu. V protikladu „hravé“ hudby jsou temné osobní texty plné vztahové problematiky; u českých kapel preferuju rodný jazyk, ale k tvorbě Saade sedí angličtina o poznání více (tím spíš, že Cvalda tráví většinu roku venku jako tour manager Dinosaur Jr., Boris, Sunn O))) a dalších formací).

Saade na Guide to Happy Living odkrývají svůj hitový potenciál, který byl dříve za hradbou hluku, není nouze o hromadu silných skladeb a vybroušený zvuk. Jestliže povedený debut vnesl na domácí scénu závan čerstvého vzduchu, jeho nástupce by měl rozpoutat malý uragán.