Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

Ren Schofield alias Container měl vždy blízko k rychlosti a skřípotu. V jeho osobité agresivní noise/techno elektronice představuje poslední, právě vydaná nahrávka s názvem Scramblers logické i osvěžující pokračování Schofieldova hudebního kontinua.

Container tentokrát volí strategii osmi tracků na modrém vinylu vydaných poprvé u ostrovního labelu Alter. S přestěhováním do Londýna upouští od alb s opakujícím se názvem LP (2011, 2012, 2015 a 2018), které vyšly pod labelem Spectrum Spools v Ohiu. To ale neznamená absolutní stylový odklon. V albu Scramblers nechává opět nekompromisně rozeznít osobitý zvukový chaos. Nový materiál, nabitý osvěžující břitkou energií vychází z jeho mnoha živých vystoupení. Dle Schofieldových slov získala nahrávka název podle malé restaurace v Rhode Island, kam chodil se svým otcem, a také podle baltimorského slangového výrazu pro druh heroinu. Scramblers tak vzdal hold špinavému i zdravému kontextu tohoto krásného slova.

Z předchozího alba zde zůstalo pár syntetických, lehce jazzových rytmických motivů s místy až drum’n’bassovým beatem, což upozorňuje na Schofieldovu schopnost čerpat z různých žánrů. Jinak se ale nahrávka Scramblers vyznačuje, možná více než kdy dříve, zvukovými návaly naštvanosti, cynické radosti, a hlavně masivním proudem energie. Ve skladbě Mottle je hudební ztřeštěnost zjemněná v pozadí se opakujícím melodickým souzvukem dvou výtahů z kancelářských budov. Skladba Ventilator zase celou svou zvukovou masou aspiruje, i beze slov, na svéráznou kritiku bizarního, bezohledného a akcelerovaného světa plného byrokracie a praní špinavých peněz, které všemu vládnou. U následující Haircut, stejně jako ve skladbě Duster, Schofield rozkrývá prostřednictvím elektrizujícího náboje a zvláštní agrese podstatu pomíjivých drobností, kterými pojmenovává úsečně a jednoslovně svoje tracky. Pod silnou vrstvou drsné rachotící rychlosti a přímočarosti se totiž skrývá i kus upřímné radosti a nezištné hravosti.

Na Scramblers si Container o poznání méně láme hlavu s pomalým náběhem skladeb, s postupným dávkováním zvuků nebo s déletrvajícími proměnami mezi repetitivním skřípotem na jedné straně a uvolněnějším dutým beatem na straně druhé. Tomu by mohl odpovídat i fakt, že Container tuto desku složil za jediný den s minimálním technickým vybavením. Různé šumy a praskající ruchy jsou téměř neustále sevřené v nůžkách dokonale přesného rytmu. Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna. Deska jako celek je i přes svou noiseovou povahu stále taneční elektronikou. Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem. Výron nikoli kotníku, ale plazmatu sluneční erupce.