The Thing & Thurston Moore

Existují desky, které v nitru nenechají kámen na kameni. The Thing ale nejsou z těch, kteří by objevovali vaše nejniternější city, hráli na tajné struny a otevírali brány do skrytého já. Jejich zemětřesení se rodí ve zničujícím tempu, síle a energii.

The Thing & Thurston Moore patří do rozrůstající se sbírky hudebních kooperací. Do spárů severských free jazzmanů se dostali třeba soudobý skladatel a hlukař Otomo Yoshihide, improvizátor Jim O’Rourke, hiphopová inovátorka Neneh Cherry i modla všech ukvílených kytaristů Thurston Moore. Jejich společný koncert z londýnského Cafe Oto teď dává kromě ušních bubínků zabrat i membránám reproduktorů.

The Thing jsou pověstní divokými eskapádami. Jejich skladby jsou ďábelskou koláží, kterou kolaborace mění ve freejazzovou fúzi převrácenou vzhůru nohama a taky naruby. Tím hlavním je ale nezdolná energie a u spolupráce s Moorem to platí čtyřnásob. Nenabízí téměř žádné místo k vydechnutí, není to ale šílenství. The Thing a Moore nevytváří jen směs plnou melodické obscénnosti, byť se to necvičenému uchu může zdát, skladby mají svůj vývoj, pohyb i gradaci, jen je potřeba pamatovat, že The Thing hrají free jazz. Kompozice jsou svobodomyslné, ale nabízejí i pořádný rockový kotel - nespoutané běsnění a bigbeatové riffování, to je to, o čem se bavíme.

Mooreova kytara je posedlá, její zkreslení se mění nahodile a pendluje mezi fatálně nabořeným zvukem a zvonivými disonantními trylky. A když se do strun Moore opře, je to, jako kdyby do úzké ulice vjely všechny bagry světa. Leckterý hardcore má vedle něj jen hlásek jako konipásek. Navíc mluvíme o muzikantech, jejichž technika je téměř mimo chápání, zejména to, co předvádí Paal Nilssen-Love s bicími, je zarážející. Rockově pevný tón v závratné rychlosti synkopických orgií zabere několik poslechů k rozlousknutí, saxofonistu a duši kapely Matse Gustafssona by zase jeden podezíral, že má v barytonu vzduchový kompresor.

Alba The Thing nejsou nikdy žádný čajíček. Živák s Thurstonem Moorem ovšem skvěle zprostředkovává divokou atmosféru a ohromující improvizační invenci. Tohle spojení nemá šťávu, ale ukrutný destilát, z něhož budete chraptit ještě ráno. A že jste vlastně jen poslouchali jazz, vám nikdo neuvěří.