A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...
Před Bike Jesus se pomalu ale jistě vytváří popíjející a klábosící hloučky užívající si jarního slunce. Napjaté očekávání před hvězdou večera příjemně vyplňuje tuzemský DJ a producent Ancestral Vision postklubovou směsí afrických vlivů, ozvěn dancehallu i techna. Tón setu je pokývnutím směrem k Debmasterovi a jeho produkci, což organizátoři akce, Heartnoize Promotion, deklarovali dopředu.
Mc Yallah a Debmaster u nás nejsou žádnými nováčky – před dvěma lety předvedli legendární set na Stalinu, loni navštívili brněnský festival Pop Messe a v doprovodu Scotch Rolexe se MC Yallah objevila na festivalu Beseda. Rychlý start nechává publikum lehce zaskočené, sál se začíná plnit a lidi hýbat. Od druhého tracku je tu kotel s rozjetou party. Debmaster a jeho beaty vytvářejí nemilosrdný podklad s nesmírnou dynamikou a propracovaností a Mc Yallah převádí tuto sofistikovanost ještě dál. Její projev, ve kterém se mísí svahilština, luganda, luo i angličtina, je fascinující na poslech. MC Yallah pracuje fenomenálně s rytmem, střídá polohy a rytmus a do Debmasterových napumpovaných skladeb vnáší další, mnohdy netušené rozměry.
I přestože je sdělení většiny písní pro českého posluchače kryptické, Yallah si svým výrazem a energií rázem získává publikum. A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství. Ve srovnání s předchozími vystoupeními působí sice unaveněji, ale nic to neubírá ze síly jejího projevu ani z nálože, kterou dvojice nabízí, obzvlášť když se po pár skladbách výrazně zvedne hlasitost a hutné basy jsou konečně cítit celým tělem.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Po několika starších peckách dochází na věci z letošního alba Yallah Beibe, které vyšlo na Hakuna Kuala, dceřiném labelu Nyege Nyege. MC Yallah se více obrací k publiku a opakovaně ho vyzdvihuje, po koncertě zdůrazňuje, že to pražské je zdaleka nejlepší. Skladba střídá skladbu, tanec pokračuje, a i když setlist netvoří výrazný dramaturgický oblouk, je znát umná práce s publikem, je tu prostor pro klidnější kousky i ostřejší beaty.
Na Debmasterův navazující DJ set zůstává už jen hrstka posluchačů a tanečníků a party pozvolna skomírá do úplného vyšumění. Umělci jsou unavení, ale spokojení, lidi se zvolna rozchází s tím, že se jim dostalo něčeho mimořádného.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.
Vyprahlé letiště, osvěžující průlet žánry a program, díky (i kvůli) kterému chybí rozhodování, na jakou stage se vydat. Pozvolný start se nesl v duchu letní pohody a zároveň festivalového očekávání těch, kteří si chtějí celou akci hlavně užít.
Aj zlá reklama je reklama, Fakemink do minút vypredal Roxy, po navýšení kapacity Sasazu.
Zpěv sirény Biancy Casady, stejně ohlušující jako strhující, podtrhlo zjevení komponovaného nástroje, na který se hrálo jako na skleněnou harmoniku a zároveň z něj trčely korpusy velikých trub.
Jednotvárnost se tedy Respectu i v letošním roce vyhnula obloukem, mimořádně příznivé bylo i počasí, ani hic, ani dešťové kalamity, nechyběly obvyklé požitky jako příjemní lidé, skvělé jídlo a podobně.