Netopýři ve vlasech

Před rokem jsem byl svědkem něčeho úžasného a hrozivého zároveň. Hodinu a půl jsem pozoroval tisíce netopýrů vylétávajících těsně před soumrakem za potravou. Zvuk, který nahání husí kůži, ale taky dech beroucí podívaná. Jmenovci těchhle úžasných živočichů na svém debutu stvořili něco podobného. Jemné, slepé tělo. O to větší síla.

Možná by stačilo zmínit, že první desku irských těžkotonážních eklektiků s názvem Red In Tooth and Claw produkoval Kurt Ballou z Converge, a dál bych se nemusel trápit. Chytrému napověz, hloupému natáhni. Nebo tak nějak. Jenže ono nejde jen o hudbu, která si zahrává s post-hardcore/crossover ohněm. Bats se pustili do konceptuální desky, na které v jedenácti pořádně zahuštěných tracích zkoumají témata, která nemůžou nezajímat. Název podle Goyova díla z roku 1797 aneb rozum versus tmářství. Kmenové buňky. Zánik včel a éterový rauš. Jedna ze skladeb nese jméno člověka, s jehož dědictvím se Bats (čti lidstvo) potýkají dodnes. Track Thomas Midgley Jr. (vynálezce chlor-fluorovaných uhlovodíků, co požírají ozonovou vrstvu), přichází v momentě, kdy se zdá, že už nás na desce může překvapit jen máloco. O necelých 35 minut dřív totiž začíná s úvodním rozvazbeným riffem pouť skrz rozmanité končiny, ve kterých je všechno vykreslené do posledního detailu. Bats si na rozdíl od debutu dali pozor, aby nezněli jako rozcapení neumětelové, resp. nezakrývali nedostatky hlušinou. Nikdy jsem si nemyslel, že na jednom řádku zmíním Red Hot Chili Peppers a La Dispute, ale takový Wolfwrangler se produktu čistě hypotetické směsice podobá. Dunivá basová linka doplněná o funky kytaru a staccato vokál se brzy ztrácí pod náporem těžkých riffů, aby se v závěru vynořila s novou silou a umetla cestičku ještě intenzivnější Stem Cells.

Na Sleep of Reason je vůbec nejzajímavější to, jakým způsobem do sebe zapadá zdánlivě neslučitelné: indie si podává ruku s bachratými kytarami (Luminiferous Aether), ale i mathrockovými kudrlinkami a kylesovským metalem. V mnoha skladbách dotváří strhující atmosféru krautrockové podloží a nepřeslechnutelná je na všech tracích hypnotická basa a postpunkové experimenty. Tyhle kvality sumarizuje vůbec nejlepší track celé desky, The Sleep of Reason Brings Forth Monsters. Bats se zde otevřeně přiznávají ke všem svým hudebním úchylkám a kostku po kostce sestavují mozaiku těch nejtypičtějších hudebních přesahů. Vyhřeznutý elektronický zvuk prošpikovaný matematickými vzorci, indie vokálem, pattonovskými recitály, ale i špetkou psychedelie. Nejlepších šest a půl minuty vašeho ostrovního alter ega? Možná… (Biffy Clyro prominou).

Je pravda, že od chvíle, kdy si Bats vlítnou do vlasů s Midgleym, jako by se nad celým lidstvem smrákalo. Předposlední Fall of Bees zní jako varování za pět dvanáct – Irové se hlubokou ozvěnu tmavého včelího roje snaží ještě ztišit na začátku poslední, desetiminutové Terrible Lizards, ovšem marně. Člověka může napadnout, že je škoda, že se jim v posledním tracku všechna ta havěť tak trošku rozlezla, ale s ohledem na prožité avantýry lze dodat jen jediné: odpuštěno a Bůh s vámi.