Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

Pokud hovoříme o crustpunkových/d-beatových velmocích, Švédsko je jedním z míst, bez kterého se debata neobejde. Kapely jako Skitsystem, Disfear nebo Wolfbrigade se přes dvě dekády vezou na klasickém rytmu rychle klusajících bicích a každá z nich si tuto formuli nastolenou kultovními Discharge poupravila podle sebe; třeba pomocí zrychlení tempa, vyřvaných vokálů nebo až bolestivé produkce.

Během diskuze by se řeč mohla zastavit i u Victims, kteří právě na švédskou crustpunkovou větev navazují. Skupina pracuje se zmíněnými aspekty: je to rychlé, přímočaré, důkladně vystavěné na atributech raného speed metalu. Zejména deska In Blood nabízí ryzí trysk s crustovou špínou na povrchu. A texty? Nespokojenost se systémem, brojení proti opresi a všeobecná frustrace. Prostě klasický dřevní punk.

fotogalerie z koncertu ve Vopici zde

The Horse and Sparrow Theory je ze zvukové perspektivy tak trochu výjimkou. Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce. Ostrý a přehulený zvuk střídá hutnější, stonerrockový, v určitých pasážích až doomový feel. Dostáváme tak neurvalý punk v hávu, který bychom očekávali na deskách od kapel, jako jsou High on Fire, Melvins nebo Torche. Jenomže ona ta sonická břitkost chybí. Celé album zní, jako bychom ho poslouchali pod duchnou. Rychlé songy, které tvoří většinu desky, se nedokáží skrze hutný zvuk úplně prodrat; tak třeba nejkratší zásek The Sea and Poison s agresí rotvajlera zní, jako by měl kouli u nohy.

Právě díky produkční hutnosti nejlépe funguje čtvrtá We Fail. Pomalá věc protkaná samplem přednášky o destruktivních následcích klimatických změn je v katalogu Victims anomálií, a i z toho důvodu jí ten bahenní zvuk padne. Skladba si na šestiminutové ploše dává načas s gradací, která zdařile exploduje v silných refrénech. V jejím závěsu je finální Revenge of Our Fathers, která už má blíže k tradičním Victims. D-beat zde však není vyhnán do plných otáček, a proto ji těžkotonážní zvuk dokáže umocnit.

Nicméně zvuk přidává materiálu pouze výjimečně. The Horse and Sparrow Theory nabízí průměrný poslech, a to i navzdory tomu, že Victims crust stále umí. Jde o zajímavý experiment, nikoliv však o desku, ke které by se muselo opakovaně vracet.