New Model Army znovu na lovu

Někdy na sklonku loňského roku na svých stránkách New Model Army trpce komentovali, že skalní fanoušky už možná ani nemůže překvapit skutečnost, že se vydání jejich nového alba o nějakou dobu odkládá. Obvykle na nějakém měsíci zase tak moc nezáleží, ale v případě třinácté nahrávky skupiny soustředěné už několik desítek let okolo Justina Sullivana se zdržení ukázalo jako celkem zásadní. O angažovanosti New Model Army netřeba pochybovat, ovšem Brexit dodal albu Winter mrazivé razítko.

„Neznám kapelu, která by po třiceti letech na scéně dělala takovýhle alba,“ píše na Twitter Epochal a má pravdu, předseda. Pokud bychom chtěli recenzi novinky New Model Army vměstnat do jedné věty, byla by to tato. Když se na minulém albu Between Dog and Wolf NMA položili do lyrického houští přikryti pavučinou z klávesových ploch, říkalo se, jaká je to paráda, že po těch letech dokáží udělat něco jinak. Zima žádné podobné překvapení nepřináší, naopak s ní přicházejí známé situace. Justin Sullivan je znovu na lovu a skutečnost, že má o pár křížků víc, mu nijak nepřekáží.

Úvodní Beginning překvapí humpoláckým kytarovým riffem; sedmiminutový bojový úvod možná nemá takové grády jako The Hunt nebo Here Comes the War, ale v kategorii úvodní píseň u kapely, která napsala jedny z nejlepších otvíráků na scéně, mu patří jedno z předních míst. Postpunkový rozjezd se utopí v halasném vyvrcholení, ze kterého záhy povstane jednoznačná Burn the Castle. Sullivanovy šediny (letos mu bylo šedesát!) najednou tmavnou, zrak zostří a každé slovo vypaluje doživotní cejch. Znovu tu máme polovinu osmdesátých let, New Model Army nesou standartu revoluce a hlasitě volají po zásadním boji proti vrchnosti. Železnou lady už dávno stravuje rez a její nástupci jsou spíše pro smích, jenže podstatné problémy nezmizely.

Winter není nostalgickým ohlédnutím, ale hlasitým a strohým manifestem, který se tíhou, zacílením a sveřepostí zařazuje mezi nejlepší alba skupiny. Osmdesátky připomene také bohaté využití akustické kytary, jejíž ostrý a přímočarý zvuk dodává kolekci na hloubce a břitu, Winter je podobně svěží a pestrou sbírkou jako dnes už legendární The Ghost of Cain nebo Thunder and Consolidation. Justin Sullivan se ke svým nejsilnějším letům neobrací jen tak náhodou, dnešní zmatená a chaotická doba mu (a nejen jemu) tyto časy evokuje. Spousta věcí je jinak, dnes absolvujeme často úplně odlišné boje, ale ve výsledku se stejně zastavíme u tolik zprofanovaného termínu svoboda. Právě ta je Sullivanovým životním tématem a možná díky tomu, že ji stále pokouší, dokáže fungovat v tak šarmantním módu.

Poněkud úsměvným zanícením, které dávno vyšlo z módy, může Sullivan připomenout hrdiny starých románů a příběhů, ve kterých se skutečné problémy řešily nejen debatou u kulatého stolu, ale také mečem. Podobná noblesa se dnes příliš nenosí, možná proto Winter nestálá ostrovní kritika poněkud odzívala. Jenže někdo s větrnými mlýny bojovat prostě musí. Za nás za všechny.