Normcore Florence?

Třetí deska How Big How Blue How Beautiful staví rudovlásku Florence Welch do pozice britské zpěvačky číslo jedna. Svědčí o tom i pohotovostní headlinerování na Glastonbury poté, co jej Foo Fighters odřekli kvůli zranění Davea Grohla. Protože konzervativní Britové na její adresu neřekli ani popel, zatímco kvůli Kanyemu Westovi sepisovali nenávistné petice se statisícem podpisů. Po skončení festivalu tu byla otázka - kdo bude číslo jedna britské albové hitparády, jejíž výsledky zpravidla zrcadlí mediální rozruch kolem celé akce? Ano, The One and Only Florence znovu s přehledem dosedla na vrchol.

Deska nenavazuje na zasněného předchůdce Ceremonials (2011), ale vrací se zpátky na zem. Mimo singl Ship to Wreck nehledejte v textech žádné přírodní metafory ani písně o počasí, božský kult se rozpadá a vzniká nový lidský. Florence se vyzpívává se svých osobních problémů, zahrnující milostné vztahy i alkoholové eskapády, zpívá o ženských tématech s osobitou vervou a dávkou zdravého feminismu. Všechny její starosti jí napomohly vytvořit nejsebejistější nahrávku osmileté kariéry.

Zpěvačka je na vrcholu, což má i své stinné stránky, poslouchat novou Florence už není cool jako doposud. Britská mládež to už chvíli věděla, k nám tahle informace přišla až teď. Nové písně se spíše než do večerních sluchátek hodí do denní dramaturgie televize VH1, mezi ostatní „normcorové“ interprety, kam nahrávku směřoval i producent Marcus Dravs (Coldplay, Mumford & Sons, Arcade Fire). Mezi všemi potenciálními hity se našlo místo na snění v titulní How Big How Blue How Beautiful a v druhém singlu St Jude.

Jestli je třetí etapa umělkyně správná, je otázkou vkusu. Deska má kvality, za které bude právem přiřazována k největším hudebním událostem roku. Jednotlivé písně mají barevnější aranže doprovázené početnou skupinou muzikantů s všemožnými nástroji, bohužel se nedostalo na pověstnou harfu. Ta k jejím pomalým baladám patří a bez ní to prostě není ono, byla v ní síla, kterou s novým drivem zpěvačka ztrácí. Na scénu však přichází nová Florence, která bez složité stylizace míří na civilnější posluchače, pročež taky zahodila měsíční róbu. Od teď jí bude stačit prostá bílá košile, v níž je úchvatná a která navíc neubírá pozornost od jejího božského hlasu.