Nothing (něco o letargických milenkách)

Guilty of Everything vyšlo na metalovém labelu. Záleží na tom? Docela jo. Je to důležité, pokud si chcete odpovědět na otázku, co odlišuje Nothing od zbytku shoegazeové scény. Shoegaze působí jako přirozené vyústění moderní amplifikační a nahrávací technologie: za to, že dnes můžeme něžně šeptat do stovek decibelů kytarových stěn, a přesto být slyšet, vděčíme tomu, kolik úsilí dáváme do vývoje uspokojovadel pro audiofily, muzikanty a producenty. Intuitivně by dávalo smysl snažit se metalovou písničku překřičet, ale to už není potřeba, protože stačí otočit knoflíkem. Nothing otočili knoflíkem a jsou něžní.

Po instrumentální stránce zní Guilty of Everything velmi podobně jako Siamese Dream od Smashing Pumpkins, až na ten nepřetržitý, valivý zvuk v pozadí, neodmyslitelné znaménko shoegazeu. Kytary jsou tvrdé, bicí precizní a vazbení, které několikrát ohlašuje změny tempa nebo čehokoliv, zní dokonale odměřeně. Nothing nepotřebují dlouhá kvílení snímači o repráky, aby mohli tvrdit, že jsou experimentální. Protože nejsou.

Je sice velmi rozmařilé a dekadentní, že si můžeme vyzkoušet, jak by zněl shoegaze produkovaný jako metalové album, ale Guilty of Everything je příliš monotónní a letargická milenka na to, abychom se k ní chtěli vracet. Například mezi skladbami Beat Around the Bush a B&E (které jsou na desce hned po sobě) je tak malý rozdíl, až to zavání stereotypním formátem.

Singl Dig, který vyšel ještě v roce 2013, je pro Nothing sice dobrou vizitkou, ale zároveň je to upoutávka prozrazující děj celého filmu. Zvláštnější je třeba Bent Nail – existuje něco jako surf-shoegaze? Skladba je navíc je kontaminovaná punkem, takže si posluchač odpočine od nevyčerpatelně táhlého zpěvu a vůbec poprvé (a naposledy) se dostáváme se stopáží pod čtyři minuty. Bohužel navazuje píseň Endlessly, což je skutečně ironický název, protože nasazuje zpátky ty staré pantofle; čisté akordy na začátek, zavazbíme a jsme v hlukových stěnách, teď vokální litanie výrazná na sykavky a dohráno. Trochu jiná je ještě Get Well kvůli grungeové atmosféře, tradičnější písničkové progresi a zlomu do pochodového rytmu.

Ale i tak; Guilty of Everything je povedené album. Muzikantsky není odfláknuté, produkce je čistá, dokonce i o přínosu a obohacení by se dalo mluvit, jenže funguje mnohem lépe jako album než jednotlivé písničky. Popište mi desku a řeknu, že to má smysl, ale pusťte mi ji a začnu pochybovat.