Noví Eels mají koule pečlivě schované

Eels brázdí hlubiny vod nezávislého rocku už od poloviny 90. let. Znáte je? Jo? Super! Ne? A máte rádi Beatles, Pink Floyd, Velvet Underground a jste přitom zvědaví, jak by podobná hudba zněla s modernějším zvukem? Zkuste si poslechnout album Wonderful, Glorious, zbrusu novou a jubilejní desátou nahrávku od Eels. Zní sice trochu rockověji a naštvaněji než ta tři roky stará, předchozí... Ale o to je lepší.

První z ,,úžasných a báječných“ skladeb je Bombs Away. Hromada sekavých basů, temných bicích, zdvojeného hlasu E (Marka Olivera Everetta, jediného stálého člena Eels) a elektronických pazvuků. Jedna z těch skladeb, u kterých čekáte, kdy se to konečně rozjede, než vám dojde, že už takhle je to vlastně pořádný nářez. Dokonce i po zádech běhající mráz a husí kůže se zaručeně dostaví. Jinými slovy, má to koule, ale pečlivě schované. Stejně tak je na tom i temným kytarovým rifem s atmosférou divokého západu začínající jízda Stick Together nebo Kinda Fuzzy, plná klávesových mňouků připomínajících osmibitovou hudbu, která je zároveň z těch nejwonderfulovějších kousků na albu. Třetí v pořadí je Accident Prone, ukolébavka o osamocení, která jako by vypadla od Pink Floydů. Len ta trúba chýba. Peach Blossom, první singl, se zdá být zdařilým prolnutím Rolling Stones a Nirvany, ale ke konci se zvrtne v optimistický dream pop.

V případě následující On the Ropes jde o klidné a pohodové pohrávání si s country a vzpomínání na Boba Dylana a je nutné říct, že řazení skladeb je na Wonderful, Glorious velmi povedené, příkladem budiž právě tato píseň: sestupná harmonie na konci a fade out, to přímo naladí na pomalou baladu. A ta přijde. Ovšem The Turnaround si nepouštějte v kocovině, depresi či splínu, chcete-li se dožít zítřka. Nebo chcete-li v nejbližší době poslouchat také něco jiného než právě tuhle skladbu. Po vymletí díry do hlavy přehlceným kraválem zpětné vazby sice začíná New Alphabet slovy ,,You know what? I’m in a good mood today“, nicméně i kdybyste si vypli zvuk a pustili si jen obraz klipu, v němž E zmasakruje chlapce na pláži a do pusy mu narve mrtvou rybu (bodejť by ne, když na něj útočil nunčakama), uvidíte, že to zas tak veselé nebude. Z New Alphabet se vyklube stížnost na absurditu dnešního světa. ,,When the words just sound like noise/ I need a new alphabet/ When the world stops making sense/ I make a new alphabet...“

Album zůstane potemnělé až do konce. Poupravená bluesová dvanáctka s ironickým textem Open My Present, pomalá a depresivní True Original, která by mohla suplovat The Turnaround, nebo (rythm’n’)bluesovými prvky okořeněná You’re My Friend – ani jeden song není zrovna ideálním životabudičem, přesto nutí k opakovanému poslechu. Až teprve s koncem přichází relativní happy end. Předposlední I Am Building a Shrine evokuje veselý průvod s barevným autobusem a Beatles v čele a to nejúžasnější a nejbáječnější na konec: titulní Wonderful, Glorious, která mísí pomalé, ale radostné durové vyhrávky s temnějšími, bluesrockovějšími a kytarovějšími postesky. Stejně jako celé album.