O scientologii Mistr nekáže

Paul Thomas Anderson je zvláštní autor. Jeho tvorba nevyprodává kinosály, přesto budí vášně a ví se o ní. A Mistr, nejnovější kousek v jeho zatím poměrně skromné, avšak tematicky mimořádně pestré filmografii, kultovní status svého tvůrce potvrzuje. Jedni budou tvrdit, že jde o čistě festivalové zboží pro intelektuály, jiní zase že jeho filmy jsou jen strašně divné a strašně dlouhé, pro leckoho pak můžou být legračně nastaveným zrcadlem, bublinou či dráždivou výzvou zkusit na plátně něco jiného… a pravdu mají všichni. O díle P. T. Andersona si totiž můžete myslet, co chcete, ale jen těžko vůči němu zůstanete lhostejní. Mistr není výjimkou.

O příběhu v pravém slova smyslu tu hovořit nelze. Spíš jde o přerývaný pohled na bizarní vztah dvou vyhraněných charakterů vyprávěný prostřednictvím psychoanalytických rozhovorů a nekontrolovatelného „raplení“. Soundtrack je převážně dobový, písničkový, když už o sobě dá Jonny Greenwood, autor instrumentální složky, vědět, spíš než Radiohead slyšíte Floexe. Sem tam jsou na výpravu poměrně nenáročné interiérové scény prosvětleny táhlou pohlednicí à la Sofia Coppola (moře, pole, hory), vzpomínku na její Odnikud někam z hlavy pravděpodobně nevyženete. Nejde však o příležitostnou kamerovou exhibici či pokorný obrazový experiment, vše je součást plánu. Ať už je to barevné ticho před bouří vzteku hlavního hrdiny nebo „jen“ ilustrace prázdnoty válkou zbídačené duše, marně hledající útěchu v pochybném, podomácku vyrobeném utrejchu.

Freddie Quell je válečný veterán. Pokud zrovna nemasturbuje na útesu nebo na pláži neobšťastňuje písečnou skulpturu, pracuje velmi intenzivně a vynalézavě na urychlení cirhózy jater. K životu postrádá návod i smysl, a tak se protlouká od ničeho k ničemu, bez práce, bez holky, bez cíle… a bez vůle to změnit. Až mu osud přihraje do cesty loď a na ní Lancastera Dodda, prvního člověka, který v něm vidí víc než jen neužitečný hmyz. A ke slovu přicházejí nejsilnější momenty filmu. Otázky a odpovědi, sugestivní sokratovská metoda obalená v šedi cigaretového dýmu. Ti dva začnou fungovat v dosti podivné symbióze. Freddie má konečně někoho, kdo s ním vydrží v jedné místnosti, a Dodd dostává v osobě nezvladatelného násosky a notorického potížisty kýžený impuls do další práce. A jak dny plynou, Freddie je pro něj nejdřív múzou, poté pokusným králíkem a nakonec cvičenou opicí. Zvláštní spojení, které však funguje. A lví podíl na tom pochopitelně má přesně padnoucí casting. Bez odpovídajících herců by byl Mistr koukatelný jedině s pár promile v krvi.

Kdoví, nakolik byl návrat Joaquina Phoenixe na scénu plánovanou záležitostí (u něj člověk nikdy neví), každopádně lepší materiál si pro svůj comeback vybrat nemohl. Od zavalitého, překotně rapujícího milovníka koksu a prostitutek z hraničního mockumentary I’m Still Here svého švagra Caseyho Afflecka urazil Phoenix velký kus cesty. A na plátno se vrátil vychrtlý, strhaný, ve svém fyzickém herectví odhodlaný jít až na doraz. Není divu, že jeho jméno je nyní hojně skloňováno v souvislosti s blížícím se oscarovým kláním. Koneckonců, nebyl by první, komu se to pod režijním vedením P. T. Andersona povedlo (vzadu se hlásí Daniel Day Lewis, shodou okolností letos nominovaný v téže kategorii za Lincolna).

To Philip Seymour Hoffman není v režisérově stáji žádným nováčkem a do role velkého učitele se ponořil dokonale. Pokud však čekáte, že se dozvíte, jestli je celé jeho dílo jen dobře vystavěnou snůškou blábolů na chytání oveček, musím vás zklamat. Jeho osobnost je tu (pouze) představena coby nesmírně sebevědomý člověk s názorem, brilantní rétor, ryzí „Mistr“ slova a nauky o svobodě. Na všechno má odpověď, jeho krajíc namazanou stranou na zem nikdy nepadá, dokonce i složenku umí vyplnit. Z jalové krávy by zlaté tele vymámil. Óda na ideové šarlatánství či (ne)návodné sektářské rýpnutí do potenciálních přisluhovačů? Nikoliv. A v tom je skryto možná největší MISTRovství celého snímku, protože názor na to, co se tu celou dobu vlastně děje a říká, si musíte udělat sami. Žádnou osvětovou kampaň tu nikdo nevede. Mimochodem, slovo scientologie ani jednou nezazní… Co na to Tom Cruise?