Obyčejnost narkomanů / Modlitba

Hřích není v životě lidském ničím neobvyklým. Snímek Modlitba vykresluje léčícího se narkomana jako člověka, který podlehl pokušení a snaží se napravit. „Běžná“ situace je posunuta na hranu smrti a stává se bezodkladnou.

Kulisou příběhu mladého Thomase závislého na heroinu je katolické středisko uprostřed francouzských Alp. Přestože režim v něm samy postavy popisují jako tvrdý, působí idylicky. Základem terapie je práce, která nemá nutně cíl, jáma se může kopat proto, aby se mohla zakopat. Pacienti se modlí, s nepravděpodobnou upřímností sdílejí své pocity a po večerech bujaře zpívají nábožné písně. Střih nechává příběh volně plynout, na pozadí záběrů se rozprostírá malebná krajina. Scénář sklouzává k patetičnosti, některé monology jsou přehnaně srdceryvné. Nerealističnost prostředí záměrně zdůrazňuje odtrženost léčebny od vnějšího světa. Bezpečným světem komunity ovšem nenápadně probublávají skryté boje: se závislostí, se strachem z návratu do společnosti.

Postavy jsou vyrovnané pouze zdánlivě. Nejzranitelnější je Thomas, velmi přesvědčivě ztvárněný Anthony Bajonem, kterému na Berlinale tato role vynesla Stříbrného Medvěda za nejlepší herecký výkon. Do klidného střediska přináší rozruch způsobený nejen akutními abstinenčními příznaky, ale i niterným bojem s vírou, kterou přijímá pomalu a s obtížemi. Obraz se v tragičtějších scénách noří do šera, nutí diváka pátrat po smyslu scén i celku. Hlavní postava brzy formuluje ústřední téma filmu: drogy nejsou cestou ke štěstí, co jí ale je? Víra je spíš prostředkem než cílem, tím je láska. Přátelská, vznikající mezi pacienty, i romantická, která v Modlitbě spojuje svět odvykacího střediska s tím vnějším. Láska ve filmu poskytuje útěchu a dává životu smysl, náboženství zase nabízí oporu: když Thomas v jedné ze scén zaslechne elektronickou hudbu, představující pokušení, přehluší ji náboženské chorály, které v průběhu filmu získávají na intenzitě a symbolizují prohlubující se vztah hlavní postavy k Bohu.

Děj vykresluje epizody v průběhu několika měsíců, díky tomu není docela předvídatelný, rozpoložení hlavní postavy se skokově a bez explicitního vysvětlení mění. Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy (2018), který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s prázdnotou bytí tím, že vztahy vytváří. Popisuje hledání víry a smyslu všeho konání v mezní situaci. Thomase musíme v mnoha záběrech hledat mezi záplavou postav, jako by se režisér snažil naznačit, že je jenom jedním z mnoha, kdo se táží po smyslu života.

Originální film místy unavuje přepjatou idyličností, která na druhou stranu podtrhuje to nejzajímavější: zatímco jiné „drogové filmy“ se často a rády opírají o násilné či drastické scény, Modlitba zvládá mentalitu narkomana vystihnout i bez nich.