Old school ve zlatém rouše (Iggy Pop)

Když se legendární Iggy Pop loni v lednu obrátil na Joshe Hommea s tím, zda by nechtěl spolupracovat na jeho budoucí desce, nemohl tušit, jak spolupráce dopadne. Nyní, po více než roce utajovaných příprav, je album pojmenované Post Pop Depression na světě a Pop s Hommem si mohou jedině gratulovat. Dokonce si dovolím tvrdit, že Iggy Pop se po letech tápání a experimentování s Hommeovou pomocí konečně znovu našel.

Úvodní píseň Break Into Your Heart je servírována bez intra a zdá se, jako by se linula z červí díry, z neznámého časoprostoru, neboť zní velmi aktuálně, a zároveň „oldschoolově“, což platí i pro celou desku. Homme se na albu podílel nejenom jako autor, ale také jako producent, a jeho hudební vyzrálost a nápaditost čiší téměř z každého tónu. Celkové aranžmá působí velmi přirozeně: převládá Hommeova bluesrocková kytara, ale neschází ani syntezátory a v některých skladbách zaslechneme i zajímavé ruchy, které dodávají albu další rozměr. Téměř nadpozemsky, nikoliv však lacině nebo příliš velkolepě působí smyčce, na nichž je vystavěno finále možná nejlepší skladby Sunday.

Iggy Pop odvádí pěvecky výbornou práci a ukazuje nejen typický chlapácký projev, ale i jemnější polohy, které přitom albu neubírají na rockové působivosti. Efektně fungují přechody mezi zpěvem a recitativem (Gardenia), v závěru Vulture pak Pop zdatně napodobuje indiánský zpěv. Za zmínku stojí i Hommeovy vokály, které dotváří atmosféru jednotlivých skladeb.

Post Pop Depression jich obsahuje devět. Každá má trochu jinou příchuť, přesto nahrávka působí uceleně. Nálada je potemnělá, nikoliv však depresivní. V textech Iggy Pop vzpomíná na minulost, která má v jeho podání lehce nahořklou příchuť (píseň Chocolate Drops), ale dostane se i na divoká léta strávená v Evropě (German Days). V American Valhalla přemítá nad posmrtnou existencí a v úplném závěru alba přechází do role kazatele, který má všech a všeho až po krk a prchá do Paraguaye.

To lze chápat i jako odkaz na Popovo prohlášení, že tato deska bude jeho poslední, čemuž můžeme a nemusíme věřit. Pokud by to ale opravdu měla být tečka za jeho kariérou, byla by psána zlatým inkoustem.