Or - Páni (a) kluci

Mateřské mléko kojných otců-zakladatelů zanechává škraloup v nové generaci, svrchovaní solitéři Silver Rocket omlazují bojovný arzenál. Kinderpunk trojice Or a jejich designově strohý karton jako zakončení první pětiletky, recyklovatelná sympatie.

Zatímco demo a předchozí ep přeměřovaly míry rozmanitosti volených tras, kdy zdrženlivé osahávání metalu, post-rocku i hardcore představovalo nezbytné zákruty v cestě cizelovaných postupů kmenových kapel, aktuální album dokonalo pouť za konečnou definicí zvukové podstaty labelu. Což může zmást podobně, jako když zaslechnete tvrdit šéfa, že jste magor. Zkusíme: Prubířské kameny jsou na území Silver Rocket rozesety v dostatečně velkých vzdálenostech na to, aby jednotlivé kapely nezněly stejně, přesto semknutě drží v noisové rojnici sonicyouthovského syndromu. Srdce Or tluče v pokřivených rytmech bicích, precizní perkusivní exhibice neoficiálně předčí i bicmena suverénních Gnu (k těm se ale nečuchá). Schizofrenní změny tempa narušují osvědčený stereotyp písničkového schématu, když jsou schopní během jednoho songu přejít z baladické zádumčivosti k hlukovému klimaxu a zakončit fatálním šlehnutím riffových lajn.

Deska začíná i končí totožným kytarovým bloumáním, až si říkáte, jestli jim tam náhodou nepřicmrndávají éteričtí vousáči Tomáš Palucha. Uvíznuti v barevné krajině divokých veteránů Esgmeq a ostrých bijců Human Steak, neposednější než Děti deště, ohánějí se Or různorodými kompozičními nápady, kdy nevíte, jestli jde o záměr nebo splašenou roztěkanost, jestli s dalším přehráním najdete náplast na rozedrané myšlenky. Tematicky podepření rozčileným nosníkem, nasáklým svírajícím jsoucnem, dostatečně výlučným, aby se sami nezadusili patetickou vahou života a zároveň dost schematickým na to, abyste mohli vycítit rozjitřený obsah naléhavého okamžiku.

Abnormálně vyspělá deska přirozeně splývá se sektářskou uzavřeností a ohýbá hřbet před staršími autoritami kytarově-hlučných kapel Silver Rocket, které přečkaly nemilosrdnost plynoucího času a ustojí i demagogické poznámky dlouholetých recenzentů o zkreslených rozlišovacích schopnostech uvnitř a vně komunitní příslušnosti. Až vytáhne hlavu ze samolibé prdele, že zdravím pana Olivu.