Otcovský vzor (Criminal II & III)

Criminal vždycky byl a bude o tom, jaký vliv má na dítě otec. Ed Brubaker napsal první knihu, když jeho otec žil, tu druhou krátce po tom, co už ne, a ve třetí se k vlastnímu dětství vrací. Úvodníky plné nostalgických vzpomínek na věci, které malého Brubakera utvářely, naladí na tu správnou vlnu. Ať šlo o čtení knih nebo sledování televize, kultura, která formovala jeho, byla ta, která promlouvala především k jeho otci, a přiznejme si to, má to tak spousta chlapců.

Tátové tu první roky života často nejsou, ať už protože musí do práce nebo sedí v kriminálu (případ Teega Lawlesse) a dělá je to o to nedostupnější. Jsou to oni, kdo trestají. Ultimátní autorita určující běh vašeho života. Pokud něčím pohrdali, pohrdali jste tím vy, pokud něco zbožňovali, zbožňovali jste to taky. Brubakerův táta přivedl svého syna ke kriminálkám, k noiru a díky němu je kultura o něco bohatší.

Otcové hrdinů druhé a třetí knihy Criminalu poslali své syny na cestu životem vybavené zabijáckým instinktem. Tracy Lawless zabíjel pro vládu i pro sebe, Jacob Kurtz, aby mohl žít, a Riley Richards, aby napravil svou chybu z dětství. A je to právě Richardsův příběh, který na sebe strhává veškerou pozornost. Jednou z hrdinek je i nevlastní dcera, která v téměř shakespearovském stylu zrazuje milého, aby zachránila nevlastního otce před smrtí.

Dle Brubakera nejvýznamnější a de facto nejlepší povídka Poslední z nevinných ukazuje typického hrdinu z románů pro mládež, ale protáhne ho skutečným životem. Být hrdinou svého vlastního příběhu znamená, že máte na všechny chyby odpověď. I viníka. Vše je dokonale ospravedlnitelné, všechno dává smysl. Richards má v plánu zbavit se manželky, zdědit, co se dá, a užít si zbytku života s láskou svého dětství. Vede ho touha uniknout ze současného života plného opakujících se činností, dluhů a špatného pocitu, že něco musí dělat špatně, když ho žena, kterou miluje, ponižuje s nýmandem ze školy. Pro Brubakera je Poslední z nevinných velmi osobní.

Criminal II & III jsou o racionalizaci všeho, co většina lidí považuje za nenormální, až psychopatické. Každá postava, která vypráví svůj příběh, věří, že jedná podle svých nejlepších schopností, i když nedokáže uhnout svému osobnostnímu profilu. Nezáleží na tom, jak moc chcete být někdo jiný, lepší. Pořád, ať se hnete kamkoliv, budete sami sebou. Se všemi chybami, které na sobě nesnášíte. Brubaker vysvětluje, proč tomu tak je, a předestírá okolnosti a důvody, které hrdiny, jejich otce, matky i přátele dostaly na šikmou plochu. Někteří kradou, jiní zabíjí a další dělají obojí.