Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Pohledů na to, jak uchopit současnou rapovou tvorbu, existuje víc než videoklipů s drahými auty z půjčovny. Žánrová scéna neustále řeší, kdo to dělá lépe, kdo hůř a kdo by měl rovnou ukončit kariéru. A potom jsou tu PSH, kteří nahráli Debut a kterým je to jedno.

O tom, že se blíží konec Penerů, se vědělo už dlouho. Kdekdo si během čekání vysnil desku podle sebe. Když ale před rokem a půl vyšel singl s příznačným názvem Shitstorm, bylo jasné, že o žádnou reflexi obecných představ nepůjde. Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět. Právě tento kontext je alfou a omegou pochopení poselství alba – my jsme PSH a chceme se bavit.

Debut samozřejmě nestaví pouze na rapu. Když nepočítáme skit s Pavlem Čtvrtníčkem, zbyde čtrnáct tracků, které se jako rozbitý kompas točí do všech žánrových stran. Chvilku je to funky, jindy se skladba veze na nostalgické vlně boombapu a dostane se i na progresivní industriální elektrosound, kterým v posledních letech Mike Trafik vyryl svůj podpis do několika úspěšných singlů.

Kromě zvukového obalu je podobný eklekticismus znát i z textů. V určitých pasážích působí Vladimír 518 s Orionem jako kluci, kteří se za zbytek kapesného přišli odreagovat do centra arkádových videoher. Potom naskočí další track a ve světě zábavy už nestojí dvě, ale čtyři postavy – za malými chlapci dorazili jejich empatičtí otcové, aby dali lekci svým mladším já. Ta s otevřenou pusou hltají příběhy o ulici, drogách a neuvěřitelně barvitém životě na hraně během devadesátých let.

V porovnání s předchozími nahrávkami působí Debut jako volné pokračování starého filmu. Prostředí se vyvinulo, herci i režisér jsou starší a zkušenější a díky featuringům Maniaka nebo 7krát3 se setkáme i s několika novými postavami. Těch devět let od vydání minulé, eponymní desky novému materiálu prospělo. Debut tak nepůsobí křečovitě, není z něj znát stres z dlouhého čekání na dezert, ale vyrovnanost a jistota. A i když místy člověka zamrzí, že napoprvé uhodne slovo, které uzavře nedokončený rým, s klidným svědomím to PSH odpustí.

Ze strýčka Homeboye už je sice prastrýc a o zlatých časech WWW a Coltchi se kromě nostalgických flashbacků zmiňují už jen kroniky. Na druhou stranu, Peneři jsou pořád Penery. A kdyby loučení každé kapely mělo vypadat takhle, snad bychom začali vyhlížet jejich konce i natěšení.