Pět let bez Jamieho T

Někteří o něm mluvili jako o spratkovi z wimbledonských hospod a nonstopů, jiní v něm viděli básníka z ulice. Když v roce 2006 vydal první singl Sheila, bylo jasné, že přidrzlý chlapec má v sobě rebelského ducha, který z něho udělá unikát. Začalo to nastavováním zrcadla celé Anglii, aby o deset let později nastavil zrcadlo sám sobě.

Mezi doposud posledním albem Carry on the Grudge z loňského podzimu a tím předešlým Kings & Queens uběhlo pět let. Během této doby prorazil v Evropě a stal se neotřelým úkazem, který bavil mladé kluky přebité energií, a zároveň rozplakával citlivé dívky. Jeho vzestup přerušily osobní problémy, jak už tomu u rockových hvězd bývá, spojené s návykovými látkami. Jamie byl nějakou dobu považován za nezvěstného a mezi fanoušky se šuškalo, že se zpíváním je konec.

Deska Carry on the Grudge překvapila, byla uhlazená, reflektovala hudební ikony posledních let od Blur po Kasabian. Don’t You Find byl první singl po pěti letech, který se následně objevil na novém EP vedle dvou předělávek a třech nových písní. Cover Mama Don‘t Smoke (1998) od Bran Van 3000 vás chytne za srdce stejně jako Jamieho nejikonictější píseň Emily’s Heart, k textu „Mama don’t smoke that much dope, Don’t you worry about me” není co dodávat. Druhou předělávkou je neméně nostalgická akustická verze Bastards of Young od The Replacements (1985).

Tím nejdůležitějším jsou ale tři nové skladby. Marilyn Monroe je píseň, která má stejný náboj jako jeho starší tvorba, výkřik k těm, kteří říkali, že Jamie ztratil pověstnou drzost. Magnolia Melancholia odkazuje na nové melodické období, mísící písničkářství s britpopem, a zároveň si ponechává silný text, na které jsme u Jamieho zvyklí, ponuré příběhy jsou zpět. Posledním kouskem je Riverbed, v níž zpívá o lásce k dívce, která propadá závislosti. Často je mu vytýkáno, že se v leitmotivech příliš opakuje, ale na druhou stranu - proč by je měl měnit, když se v nich umí tak dobře pohybovat a umísťovat je do kontextu proměnlivých trendů.

Pět let bez Jamieho T je vynahrazeno. NME označilo jeho návrat za událost uplynulého roku a píseň Zombie skladbou roku. Znovu vyprodává koncerty a nabírá ztracenou sílu, váhavý comeback byl úspěšný, což Magnolia Melancholia potvrzuje. Spratek z Wimbledonu má zase co říct a celá Anglie se může těšit. A zároveň trochu bát.