Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Folk-rocková kapela Big Thief na sebe v loňském roce upozornila dvojicí alb U.F.O.F. a Two Hands, která vydala během několika měsíců. Nakonec se více hovořilo o neobvyklém marketingovém kroku než o nahrávkách samých, ovšem ani ty se ve výročních žebříčcích neztratily. Leckdo by si řekl, že skupina má s novým materiálem na čas vystaráno. Zpěvačka, kytaristka a skladatelka Big Thief Adrianne Lenker však nedávno vydala dvojalbum Songs & Instrumentals.

Big Thief museli na jaře tohoto roku tak jako jiní zrušit koncertní turné, červnový koncert v pražské MeetFactory nevyjímaje. Adrianne Lenker si zabalila pár nezbytných věcí, opustila zázemí brooklynského bytu a odjela do srubu v lesích západního Massachusetts s tím, že tu stráví nějaký čas o samotě. Bez parťáků z kapely, kdy kytarista Buck Meek byl ještě donedávna jejím manželem, jen s kytarou a zlomeným srdcem z krátkého vztahu ke zpěvačce a kytaristce Indigo Sparke, který následoval po rozvodu. Zabouchnout dveře za světem a za tím vším.

Představa o ponoření se do vlastního nitra mimo civilizaci vzbuzuje romantické představy, ale zidealizovaná očekávání se kolikrát rozcházejí s realitou. Adrianne Lenker, v dětství úspěšná sportovní karatistka, je ovšem na rány zvyklá a umí se jim postavit. Určitě neodjížděla s představou natočení desky, ale byla překvapená, jak její hlas a zvuk akustické kytary v lesním stavení zní. Otevřela tedy do své samoty dveře producentovi Philipu Weinrobeovi, který její písně nahrával na pásky. Čistá analogová práce bez jakéhokoliv přikrášlení, se všemi okolními ruchy (copak může příroda rušit?) dělá nahrávku autentickou. Posluchač může slyšet zpěv ptáků, bzučení mouchy, bubnování deště a cítit každé stisknutí struny na hmatníku. To, co by pro jiného mohlo být jen skicou, výchozí demonahrávkou pro další producentské cizelování v plně vybaveném studiu, se pro oba stalo hotovým a hodnotným výsledkem.

Songs & Instrumentals má dvě části. Zatímco první obsahuje jedenáct písní, druhá se skládá ze dvou instrumentálních skladeb, přičemž obě trvají přes čtvrt hodiny. Samotné písně by se bez přidaných instrumentálek obešly, na druhou stranu dokreslují celkovou atmosféru a meditativní náladu pro autorku jistě nezapomenutelného tady a teď.

Okamžiky, kdy se Adrianne Lenker do zpěvu pořádně opře, byly i s kapelou poměrně vzácné. Tentokrát ovšem nezvýší hlas ani jedinkrát. Nenarušuje lesní klid kolem. Ví, že je to ona, kdo je tady dočasným hostem. Jemně se vyzpívává ze svých vnitřních pocitů a tužeb, a přestože je někdy adresná, nikoho z ničeho neobviňuje (píseň For Indigo je jednou z těch instrumentálních). Zpívá s vědomím, že situace doma a ve světě vůbec je už tak dost křehká. A takové jsou i její nové písně. Zranitelné, nikoliv zraňující. Písně tak subtilní, že je chcete obejmout, aniž by si o to vysloveně říkaly. Písně intimní a upřímné. Pokud má mít samota terapeutický účinek a ticho dar léčit, v případě této desky se to bezesporu naplnilo. A je moc dobře, že se Adrianne Lenker rozhodla o tento hojivý proces podělit.